ARCHIV 2020

Já, taťka, a Markovi jsme byli domluvení,  že si uděláme výlet do Skotska. Objedeme tamější hřebčíny a podíváme se na aberdeenskou aukci.

5. října jsme odjeli do Prahy, sedli na letadlo a odletěli do Edinburghu. Měli jsme zabookované auto, které ale bohužel daná společnost zrovna neměla. Naštěstí měli na půjčení podobné, menší. Krásně jsme se projeli po Edinburghu, když jsme hledali hotel. Řídil Jirka, který měl trochu problém se srážením kuželů na okrajích silnice... holt se jezdí nalevo :D

Večer jsme se šli ještě projít do města. Viděli jsme krásný edinburghský hrad a celé centrum.

Chtěli jsme se navečeřet, ale ve Skotsku je zákon, že po osmé hodině nesmí nezletilí do hospod. Nakonec jsme našli výborný krámek s fish'n'chips.

Ráno jsme nastoupili do auta a snažili se nastartovat. Šlo to dost ztuha, ale nakonec se nám to podařilo. Ujeli jsme asi padesát metrů a zpod kapoty se čal valit hustý dým. Rychle jsme vystoupili a taťka začal obvolávat místní společnosti půjčující auta. Nakonec jsme si půjčili krásné VELKÉ auto, ale nabrali jsme asi tři hodiny zpoždění. Renatin minutový itinerář se zhroutil. Proto jsme později museli zkrátit návštěvy v hřebčínech.

První zastávka byla Transy. Krásný, klasický britský baráček :) Přišel nás přivítat pan James. Měli krásně rozlehlé pastviny - asi 20 hektarů a na nich kolem šedesáti koní. Poníci byli miloučcí, okamžitě přišli na zavolání. Zamilovala jsem se do jedné zlaté kobyly, která za mnou pořád chodila a očmuchávala mě. Pastviny byly hrozně zablácené - toto léto bylo mimořádně mokré. Pozvali nás dovnitř na čaj a na sendviče.

Odpoledne jsme přijeli do Harveystonu. Postarší manželský pár Lucy a Brian nás provedli po svých pozemcích. Mají už "jen" asi třicet koní. Paní baronka má přesnou ideu, jak chce, aby její koně vypadali. Proto jsou jejich hřebci jako přes kopírák. Jsou také trochu lekaví. Člověk se u nich musí pohybovat opatrně. Aby je přilákal, šustil pan Brian bankovkami a smál se, že jsou na prachy jako všichni chlapi.

Večer nás ještě čekala návštěva ve Walkmill. To už zapadlo slunce a krajina byla úžasná - mají výhled z mírného návrší  na rovinu kolem a přímo před nimi kopec ještě osvětlený sluncem. Paní chovala hlavně poníky na práci. Chtěla dokázat, že i takový malý kůň zvládne tahat třeba kočár. Teď už měla poslední tři kobyly, rozhodla se, že končí s chovem.

Pozdě večer jsme dorazili ke Kenu Scottovi v Kellas. Akorát nás stačil doprovodit do penzionu v Brought Ferry. Taktak jsme stačili povečeřet další fish'n'chips. Ráno jsme jeli omrknout poníky Kenna Scotta. Měl nádherně vycvičené koně. Stačilo, aby postavil hřebce a on tam stál jako bábovička a čekal, než se mu nandá ohlávka. Úžasné. Ptala jsem se ho, jak dlouho trvá poníka takhle vycvičit. Řekl, že jenom tak tři čtyři měsíce...Páni!

Potom jsme jeli k Jane Berry. Byla to dlouhá cesta, krásná krajina, ale já jsem asi po deseti minutách usnula :D Jane měla letos hroznou smůlu. Asi tři koně jí umřeli na nemoc, kterou způsobují bakterie z trávy. Někteří koně jsou na ni náchylnější a nedá se pořádně léčit. Koně přestávají žrát a musí se jim dávat cukerný roztok asi každou hodinu. Zřejmě se moc nevyspala...

Večer jsme přijeli do Aberdeenu. Tak akorát jsme stihli večerní posuzování koní.

Večer jsme spali v domečku - penzionku. Měli tam skvělé zařízení. Krabice s pojistkami, kam se v případě, že by vypnula elektřina, měli vhodit mince :D Zima tam byla, báli jsme se i vysprchovat nebo sednout na pohovku. Zato snídaně byla naprosto dokonalá. Skvělá skotská. Smažená vajíčka, lupínky, párky, klobásky, jogurty, ovoce, croissanty, prostě všechno.

Dojeli jsme do aukční síně. Koně se prodávali běžně po třiceti librách. Šampión výstavy byl prodán za osm set liber. 100% marshwood hřebec, na kterého jsem měla zálusk, se prodal za čtyřicet liber. Že já se nezaregistrovala :D

Odpoledne jsme jeli do Wells stud, kde jsem zažila první "safari" na poníky. Vzali nás do jeepu a jeli jsme k nějaké ohradě, vjeli dovnitř, a hledali stádo asi dvaceti až třiceti poníků. To bylo ovšem jen jedno z mnoha. Téhle rodině patří opravdu velké pozemky a na kopcích kolem si dokonce postavili větrné elektrárny. V zimě 2009/2010 u nich nečekaně napadlo asi 30 centimetrů sněhu a zbortily se střechy stodol. V okolí byla spousta mrtvého dobytka a zraněných lidí. Z peněz od pojišťovny a 10% dotace od vlády postavili nové obrovské stáje, kravíny, atd. Neuvěřitelné, jak rychle se postavili na nohy.

Večer jsme šli v Aberdeenu do hospůdky, dali si místní speciality (také haggis) a užili si poslední večer. V pět ráno jsme odlétali přes Frankfurt do Prahy.

Jsem velice ráda, že jsem měla příležitost vidět pár fajnových hřebčínů, přiučit se a potrénovat angličtinu.

Eliška Křivá

 V sobotu 8. září se v Pardubicích v rámci 14tého  ročníku mezinárodní výstavy "Koně v akci" konal VIII. Národní šampionát shetland pony. Náš malý hřebčín zde reprezentovali letos narozená  piebald klisnička Plamp Penny a její tatík Knock Fortune Maker. Velkou radost nám udělala prťavka Penny, která vyhrála svoji třídu ve standardním typu- hříbata pod matkou a poté získala i titul Junior šampion ČR. Fortune se, stejně jako loni, umístil na třetím místě ve své kategorii standardní typ - hřebci a valaši tříletí a starší. Celou výstavu posuzoval pan Kenneth Scott z Velké Británie.

 Na začátku srpna jsme se vypravili  s Renatou a Karolinou Markovými a Magdou Skalickou do holandského Ermela, kde se konala Mezinárodní shetland pony show k 75. výročí založení holandské plemenné knihy. Vystaveno bylo kolem 700 shetlandů od více jak dvouset vystavovatelů z Holandska, Belgie, Dánska, Německa, Norska, Francie, Finska, Švédska a Velké Británie.

K samotné výstavě: výborná organizace celé akce, dodržování časového harmonogramu, vstup zdarma  -  velké plusy. Minusy : pouze holandští posuzovatelé, minimum možností k nákupům  věcí pro koně.

Co mě zaujalo:

1. Vystavované jednoletky byly vyspělé jako dvouletky a dvuletky vypadaly jako tříleté.

2. Typově si byly vystavovaní vraní koně ve standardním typu holandských vystavovatelů velice podobní.

3. Shetlandi z jiných států než z Holandska byli mohutnější v kostře

4. Holandští vystavovatelé i posuzovatelé kladou velký důraz na bohatost a upravenost hřívy a ocasu. Každý Holanďan běhal ve výstavním kruhu s kartáčem v ruce či v kapse a poslední úpravy hřívy se prováděly ještě před samotným posuzovatelem.

5. Každý holandský shetland byl předváděn dvěma lidmi - vodičem a "zadákem" (jako zadáka jsem si pro sebe nazvala člověka, který běží za vystavovaným poníkem a mrská mu za zadkem bičem ). Zahraniční vystavovatelé předváděli převážně své koně pouze s vodičem.

6. Nebylo povinné udidlo, a to ani pro hřebce. Tady asi zajásá  Milena Nováková :-) 

7. Samotný šampionát začíná kategorií hřebců a vrcholí kategorií klisen.

Fotky doporučuji shlédnout u Renaty Markové.

Pan Barugh, Birchmoor

 V polovině července k nám přijeli Markovi a přivezli k nám jejich klisnu Yarpha Smoogro. Smookie je krásná, velká a mohutná kobyla. Mohutná je ale moc a tak má za úkol u nás trochu zhubnout a nabrat kondici. Což nebude, myslím, problém. Je umístěná na hektarové pastvině, chodit bude muset z kopce do kopce a seno neuvidí koutkem oka  :-)   

Smookie právě říjila a tak šla hned do ohrady k Fortunovi. Chvilku se honili a pištěli, ale po pár minutách už byl klid.

Konec července:

Smokie je teď v ohradě s Tiffany. Holky spolu výborně vychází a neudělají bez sebe krok. U Smookie se krásně projevila její mírná a laskavá povaha. U Renaty byla ve stádě poslední a musela si dávat pozor na ostatní kobyly. U nás, jakmile vejdeme do ohrady, se k nám pomalým krokem obě holky přicourají, nechají se vymazlit a nehnou se od nás po celou dobu, co jsme v ohradě.

Konec srpna:

Smookie právě doříjila. Tato druhá říje byla daleko aktivnější, než ta první. Smookie lítala  Fortunem po ohradě jako divá a najednou bylo vidět, jak krásná je v pohybu. Jak moc pěkné má chody. Doufám, že už se do říje nevrátí a na konci července příštího roku Markovým nadělí pěkné a zdravé hříbě.

 Tiffany začala po komplikovaném porodu kulhat stejně jako Prism. Dostala jsem radu od jedné prima paní, ať jim vařím šlemovitou kaši v poměru jeden díl rýže, díl ovesných vloček, díl pohanky.  Tu zalít čajem ze zlatobýlu a přidat majoránku. Léčbu jsem začala v polovině června. Do týdne začala Prism bez potíží zvedat obě zadní nohy a po dalším týdnu  kulhání skoro zmizelo. Tiffany se také hodně zlepšila, ale ne tolik, jako Prism. Prism je ale podstatně déle po porodu a měla tedy více času se zregenerovat.

 V pátek 1.6. přijel kovář. Poprvé lehce přejel kopýtka rašplí i oběma hříbatům. Holky byly moc hodné a hezky stály.

 Poslední květnový den rodila Tiffany. Porod byl bohužel komplikovaný, ven vyšla pouze hlava a přední nožky zůstaly uvnitř. Když jsem k Tiff přišla, hříbě už bylo mrtvé. Tiffany ani netlačila, jen jedla seno a ležela. Teprve, když přijel veterinář a vytáhl nohy hříběte ven, vstala a začala pořádně tlačit. I tak to trvalo dost dlouho, než jsme hříbě dostali ven.Tiffany byla hodně  pohmožděná. Nechali jsme ji krátce očichat hříbě. Potom veterinář vybavil a zkontroloval placentu a odvedli  jsme ji do nastlané stodoly, kde dostala výplach, antibiotické čípky, antibiotika, tetanus a něco proti bolesti. Celý zadek, který měla oteklý a popraskaný,  jsme namazali měsíčkovou mastí a ocas svázali obinadlem. Už jsem měla praxi po ošetřování Prism. Hříbě bylo hřebeček, moc hezky zbarvený piebald.

Dnes je  krásné počasí. Prism s Penny jsou poprvé venku více jak na hodinu. Obě si to užívají. Jsou na cestě pod ohradou Tiffany a Fortuna. Cesta je jedna z mála rovin, kterou tu máme. Nechci, aby si Penny namáhala šlachy lítáním po kopcích. Tiffany i Fortune fascinovaně sledují obě holky. Fortune nespustí oči z Prism, Tiffany sleduje Penny.

Prism dostává denně výplachy, antibiotika, oxytocin, čípek a pro jistotu jí byl připíchnut tetanus a selen. Je již odpočinutá, aktivně si hlídá malou a je bez teploty. Při klusu je vidět, že ale zdaleka není v pořádku. Kluše zadními nohy  "do široka" a pokulhává. Odmítá zvedat zadní nohu a tím zatěžovat tu druhou.  

Mrňous- pojmenovali jsme ji Penny- je hrozné torpédo. Jak může, nepozorovaně uteče z boxu. Stačí na vteřinku nedovřít dveře. Na mámino volání kašle. Je to takový nezávislý prcek. Ráda se mazlí, lidi ji moc zajímají. Má povahu podobnou Izi v loňském roce. Mazlivá nebojácná, hrozně zvědavá, tíhne k lidem a miluje drbání. Je piebald - černá s bílým pruhem přes hřbet, bílými ponožkami a legračním ocáskem, v horní části také bílým. Zezadu vypadá jako zajíček od Playboye :-) .

Penny, stejně jako Jemima, bude zapsaná v mateřské plemenné knize (The Shetland Pony Stud-Book Society).

Dnes jsme odčervili Fortuna a odebrali mu krev. Kobyly budou odčerveny až 3-4 týdny po porodu. 

Přijel kovář, shetíci mají po zimě zase kopyta v pořádku.

Před půlnocí se Prism narodila drobnější kobylka. Pro Prism byl porod namáhavý. Ještě několik minut po něm ležela s hlavou položenou na seně a odpočívala. Malou jsem vysušila já, Prism o ní v první chvíli nejevila zájem. Asi po 5-10 minutách se Prism postavila, tím se přerušil pupečník a já ho mohla vydesinfikovat. Počkala jsem, až se malá postaví, pomohla jsem jí napít se mleziva a šla na chvíli domů. 

Před čtvrtou ranní jsem volala veterinu, protože Prism měla zadržené lůžko. Přijela Evelína z kliniky MVDr. Otta, byla u nás před pátou . Šla jsem jí naproti, abych ji pomohla s věcmi. Stále totiž kvůli sněhu neprojedeme k domu.
Evelina vybavila Prism placentu , zkontrolovala ji, zda je celá a hned konstatovala, že jeden cíp byl v zánětu. Proto se malá narodila o něco dříve. Prism byla velmi unavená. Dostala výplach, antibiotika, čípek, oxytocin , lehla si a odpočívala. Malá také spala velice tvrdě. Ani neotevřela oko, když jsem chodila Prism kontrolovat a píchat ji každé dvě hodiny oxytocin.

Venku jsme  postavili Jasmíně a Jemimě malou ohradu na rovince, a tam teď obě denně chodí na čerstvý vzduch, pokud je jen trochu slušné počasí. Jemima se s věčně žeroucí  mámou nudí a  využívá každé chvilky si s námi ukrátit dlouhou chvíli. Nechává se drbkat, krouží kolem nás, strká do nás nosem..... Dokonce mě občas vyvolává jemným pořehtáváním, když jdu kolem její ohrady. Je úžasná. Už jí pomalu zkouším zvedat nožky a zatím dobrý. Nevadí jí to.

Jasmína se ukázala být velice ochranitelská matka. První týden nás nenechala se k Jemimě přiblížit. Jakmile jsme vešli do boxu, nahnala malou do rohu a tam si ji "utěsnila". 

Po týdnu se Jasmína trochu uklidnila a největší obavy o malou opadly. A my jsme si mohli, pokud si Jemima sama přišla, ji jemně podrbat. Jasmína to sice nedůvěřivě sledovala, ale nechala Jemimu, aby se s námi seznámila.

Ráno kolem šesté hodiny se Jasmíně narodila černá kobylka. Jasmínu jsem hlídala jako oko v hlavě, měla ji měsíc na odposlechu, v noci k ní chodila.....a ona nás vypekla. Porodila si sama, velice rychle a naprosto potichoučku :-) . Když jsem přišla do stodoly, malá byla ještě mokrá, ale už stála na nožkách a pila. Měla jsem tam připravené ručníky, tak jsem ji jen rychle dosušila, vydesinfikovala pupík, určila pohlaví a předala zpátky mamině.

Malá je v pořádku a je moc roztomilá. Měří 65 cm v kohoutku, je statná a podobá se spíše tatíkovi Oxendale Kaymanovi.

Bohužel si ji zatím moc neužijeme, protože Jasmine si ji hlídá a nepustí nás k ní. Takže jen tak poposedávám v rohu boxu na balíku sena, kochám se a snažím se pořídit trochu slušnou fotku. Malou jsme pojmenovali Jemima (čteno Džemajma), podle prima filmové postavy Jemimy Potts z filmu "Chitty chitty bang bang". Jemima zůstane u nás doma a nebude tedy nabídnuta k prodeji. 

Teď si hlídám Prism, u které čekám hříbě v dubnu. Chodí na noc do druhé čísti stodoly ke kozám, které jsou zavřené (pouze na noc) ve svých chlívcích.

Jasmine má v březnu první termín porodu. Pupek má pořádný, pohyby jsou vidět. Už ji vodím na noc do stodoly. Prvních 14 dní jsem ji tam zavírala i s Prism, aby si snázeji zvykla. Od tohoto víkendu už chodí spát sama. Mám puštěný odposlech a tak slyším, co se děje. 

Amče se podařilo vyfotit Forčuse ........

Dnes měla být nejmrazivější noc. Ale u nás nakonec bylo snesitelných minus 17.

Telefonát do Ruska:
John: "Ahoj Ivane, na CNN ukazovali, že je u vás mínus 60 stupňů."
Ivan: "Nesmysl, tady je mínus 15."
John: "Ale na CNN fakt říkali až mínus 60."
Ivan: "Nesmysl, koukám na teploměr, je mínus 15. Ledaže by to měřili venku."

Včera nám rolba navozila seno. Dva balíky o průměru 140 cm s trávou z první senoseče a 140 malých hranatých balíků otavy. Otava jim chutná o něco méně , ale k jaru bude dobrá. Takže seno do foroty mám , budu lépe spát.

Celou zimu přikrmuji poníky nízkoenergetickým krmivem pro koně. Je kvalitní a krásně voní. Každému dávám asi 150ml denně.

V listopadu , prosinci a převážné části ledna se teploty držely kolem nuly. Vzduch byl vlhký, poníci měli pořád mokrou srst a obloha byla šedivá. Docela depreso. V lednu jsem měla pocit, že přirosteme k lopatám. Pořád dokola jsme jen odhazovali sníh.

Vojtu učím doma, přes zimu má individuál. Chodí se mnou za zvířatama. Nejvíc se k němu má tradičně Tiffany. Ta se drží lidí jako pes. Ale i ostatní se nechají v pohode hladit. Koně i kozy ho mají prostě rádi.

V poslední lednové dekádě přestalo sněžit a obloha se vyjasnila. Konečně začalo svítit sluníčko. Po týdnu sice přišly mrazy kolem minus dvaceti stupňů, ale pořád je sucho, jasno a slunečno. Tak jsem spokojená. Poníci mají krásnou suchou a načechranou srst. Přes den se sluní a je jim dobře.
Balíky sena, ačkoli byly vypodloženy trámy a paletami se ocitly pod sněhem. Nasněžilo asi 130-150 cm. Dostat se k balíku (který napřed musíme vykopat) vyžaduje od shetíků skoro až akrobatické dovednosti.

Vypadá to, že jsem podcenila letošní žravost našich shetíků. Ve čtyřech spořádají velký balík sena o průměru 130 cm za týden. Koupila jsem na podzim 25 velkých kulatých balíků nádherného sena a přes 300 malých hranatých. Do května mi to nedá. Do toho má v březnu rodit Jasmína (břicho má sice velké, ale nevidím pohyby, tak snad je opravdu březí) a v dubnu nebo v květnu Prism. Tak jsem z toho nesvá, jak vyjdeme. Příští rok vezmu velkých kulatých alespoň 40. Ať mám klid.

Vojta a Tiff, konec ledna.

V uplynulém týdnu padal mokrý těžký sníh a foukal vítr. Tato kombinace je smrtelná pro dráty elektrickho vedení, takže jsme byli často bez proudu. Ale chlapi elektrikáři jsou tu úžasní a opravy zvládali na jedničku. Obdivuji je. Napřed místo s pocuchanými dráty musí najít. Takže jdou na sněžnicích podél vedení (protože jsme na horách, rovin si moc neužijí), než narazí na místo poruchy. Většinou je to spadlý strom. Pak se ten, který poruchu najde, vrátí pro kolegu, který zatím prochází jiný úsek nebo se přesunuje pásákem. Poberou motorovou pilu, vercajk a jdou to znovu. Tam si v tom hlubokém těžkém sněhu a silném větru trochu popílí, spraví vedení a šlapou - většinou do kopce - nazpátek. Nahoře popadnou dech a frčí na další opravu.

Na konci roku jsem dostala mail s fotkami od nových majitelů Oskara a Izi. Mají se oba evidentně moc dobře. Jsem tomu ráda. Navázali přátelství se starším valachem, se kterým jsou přes den ve výběhu na pastvě. Ale pořád to pečou mrňousové hlavně spolu. Na noc chodí do boxu. Izi je pořád velká mazlilka :)
Když vidím na fotce tu trávu, olistěné stromy a slunce..........já se tak strašně těším na jaro!!!!!

U našich poníků není nic nového. Stojí u balíků se senem a cpou se. Vypadá to, že vítr jim nevadí. V noci, když už docela fučí, to nevydržím a jdu je s baterkou zkontrolovat. Stojí na vichru a přístřešky ignorují.