ARCHIV Shetlandi 2011

Zima a sníh jsou definitivně tady. Ale mě to nevadí, protože manžel vyslyšel mé dlouholeté prosby a koupil sněžnou frézu. Cestu k poníkům už nemusím udržovat lopatou. Shetíkům udržuji čisté trasy mezi senem, vodou a přístřešky, takže mají i dost prostoru, aby se mohli proběhnout. Frézujeme v případě potřeby - tedy když nafouká a nasněží,  cestu v délce přes 200 metrů.  

Fortune letos není tak tlustý jako v loni, z čehož jsem trochu nervozní a pořád ho pozoruji. Ale dovádí s Prism, tak je vidět, že má dobrou náladu. Všichni denně dostávají na přilepšení doplňkovou směs s vitaminy a sena mají neomezeně. V ohradě už měsíc nemám elektriku, dvě spodní lanka už jsou uvězněná ve sněhu. Ale oni  se  stejně ponďové drží u sena a ohradník i bez proudu krásně akceptují. Ono- kam by utíkali.....všude jinde by se po břicho bořili ve sněhu. 

Na Sivestra jsme u nich o půlnoci pro jistotu byli. Vzdálené ohňostroje je nechávali docela v klidu, ale vyplašili je dvě rachejtle od sousedů. Fortune s Jasmine křepce vyběhli kopec a tam počkali na Martina, který je zase odvedl dolů. Dostali mrkev a bylo vidět, že jsou rádi, že jsme s nimi.

Martin byl od středy na služebce v Londýně. Takže jsme si vymysleli hurá akci, kdy mi dokoupil letenku a já za ním v pátek odpoledne přiletěla. Měli jsme předjednáno s paní Sheilou Edwards , že se za nimi můžeme přijet podívat. V pátek až do půlnoci jsme se courali Londýnem, připletli se do cesty asi stovce Mikulášů (nejspíš nějaká mikulášská demonstrace:),

která vyvrcholila obsazením pomníku Mikuláši na Piccadilli Circus) a ráno jsme vyrazili vlakem na sever směr Cumbria.

Cumbria

Do Penrithu jsme dorazili v 11 hod. Bylo znát, že jsme na severu. Oproti Londýnu zde bylo postatně chladnější a sychravější počasí. Prošli jsme si centrum - je to nádherné městečko s klasickými nízkými kamennými i cihlovými domy, úzkými uličkami a atmosférou starých dobrých časů. Dali jsme si oběd a taxikem vyrazili do 30 km vzdálené vesničky Knock. 
 

Penrith

Přivítala nás krásná stará farma -  "White house" (Bílý dům), na předzahrádce stožár s britskou vlajkou, za domem rozsáhlé louky obehnané kamennými zídkami a  na obzoru vysoký kopec, jehož podstatná část patří ještě k farmě.

Naproti nás přišla přivítat paní Sheila Edwards.  Paní Sheila je neskutečně charismatická, laskavá a vitální dáma. Představila nás svému muži a hned, že se půjdeme podívat na Muffin. Muff je jejich jediným shetlandem (paní Edwards je třiaosmdesát, jejími munželovi bude devadesát roků a s aktivním chovem shetlandů i s farmařením již skončili)

Muffin (Koblížek) je domácí jméno pro shetland kobylu Knock Good Fortune. Knock Good Fortune se narodila před třiceti lety v tomto hřebčíně a tady prý i umře.  Za svůj život dala 15 hříbat (osm klisniček a sedm hřebečků). V dospělosti to často byli poníci výstavně úspěšní a někteří byli prodáni do zahraničí. Jejím předposledním hříbětem byl náš Knock Fortune Maker (2002). Její otec Hedley Royal Melford byl šedý, matka Woodhall Fawn ryzka. Hříbata se  Muffin rodila převážně šedá, 5 bylo piebald.

Vyfasovala jsem pepermintové bonbony. Muff je skoro bezzubá, ale tyhle bonbony miluje a ještě je prý v tlamě zpracuje. Přišli jsme na velikou louku a uviděli Muffin v dáli. Paní Edwards ji začala zpěvavě volat vysokým hlasem s omluvou, že jinak ji Muff už neslyší. Bylo to všechno jako ve snu. Ticho, čas se zastavil. Muff se otočila a pomalu k nám došla. Asi to dělá to její stáří, ten klid a ta spokojenost a vyrovnanost - ta kobča je prostě úžasná. To, jak jsou spolu s paní Edwards spojeny..............přivítali se spolu a Muff si nás šla prohlédnout. Vzala si ode mě pepermintky a pak se nechala hladit. Je to kobyla s nejvoňavějším dechem. Je  celkem malá - cca 90 cm KVH. Dnes je celá bílá (vybělala asi v patnácti letech), ale narodila se jako skewbold s převahou rezavé (kresbu měla podobnou Fortunovi). Postavou je podobná naší Yarpha Prism. Starý originální typ shetlanda na kratších silných nohou, bohatou hřívou a ocasem. 

Muff nikdy nebyla pod střechou. Celý svůj život strávila na louce. Když zestárla, začali ji na zimu Edwardsovi dávat nepromokavou deku, kterou nosí až do jara.

Paní Edwards nás potom vzala do domu, vytáhla alba s fotkami a povídali jsme si o koních, o rodinách. V kuchyni na zdi bylo pověšeno kolem dvou stovek flot z výstav. Edwardsovi se zajímali o poválečné Československo, vzpomněli jsme české letce v RAF (dle paní Edwards to byli fešáci, podle pana Edwardse nosili směšné čepice), zajímal je život v Čechách po Sametové revoluci......bylo toho hodně, takže omluvte, že budu skákat od jednoho tématu k druhému - takže v bodech:

Pan Edwards hodně cestoval. Paní říkala, že je nomád. Za Druhé světové války sloužil ve strojovně křižníku. Doprovázeli konvoje do Murmanska, plavil se v Atlantiku i Pacifiku. Válku končil u japonských břehů. Turnusy byly striktně plánovány - nazval to, že to bylo jako podle knihy Genesis. Jediný den měli volno. V den, kdy Američani letěli shodit atomovou bombu. Procestoval celý svět. Zamiloval si Norsko a Nový Zéland - ostatní mezi tím prý stojí za prd. Paní Sheila ho s úsměvem upozornila, že někde v té oblasti je i Česká republika. Uvedl to na pravou míru, že měl na mysli země Blízkého Východu. Vybruslil z toho elegantně. 

Pan Edwards je také mírně řečeno eurokeptik. Je toho názoru, že Bruselu jde především o suroviny a peníze členských zemí. Měli by si co říci s naším panem prezidentem Klausem. Názory obou těchto pánů  jsou nám blízké.

Po válce pan Edwards opět cestoval po světě, tentokrát jako obchodní zástupce. Rodina žila v Londýně až do konce 60. let. V roce 1969 koupili na doporučení přátel polorozpadlou farmu v Cumbrii v blízkosti Perinthu (zde se paní Edwards narodila). Začali budovat a opravovat dům a pomalu i farmařit, aby nějak využili přilehlé desítky hektarů, které s domem koupili. Dostali - opět od přátel - první čtyři ovce. A pořídili první shetlandy.  V dalších letech se farma rozrostla na 100 ks ovcí a stádo shetlandů o cca 30 kusech. Drželi vždy dva hřebce.

Jedním z jejich prvních plemenných hřebců, kterého koupili jako odstávče,  byl Rocket of Thanet (Package of Marshwood + Scylla of Marshwood, nar. 1971). Po tomto hřebci se zde narodilo v letech 1974-83 12 hříbat.

Když jsem se ptala paní Edwards, kdy pozná, že z hříběte vyroste opravdu pěkný koník, odpověděla mi citací pana Dicka: "Nezdá se vám hříbě dost pěkné? Dejte ho na pole (použila opravdu slovo field) a rok si ho nevšímejte. Za rok si ho prohlídněte znovu."

Další její rada - nebudujte chov na jedincích vybraných podle výstavních výsledků. Budujte chov na kvalitních  krevních liniích. Chov manželů Edwardsových byl hodně postaven na Marshwoodech, možná i proto, že se s panem a paní Coxovými přátelili. V jejich chovu působily klisny Nymph of Marshwood, Jilt of Marshwood, Lady's Maid of Marshwood a Capsicum of Marshwood.

V roce 1983, kdy Marshwood hřebčín zanikal (zemřel pan Maurice Cox) byli do hřebčína Knock převedeni plemení hřebci Surety of Marshwood a Surpass of Marshwood.

Surpass of Marshwood

Na závěr návštěvy jsem od Edwardsových dostala úžasný dárek.  Knihu pana W.H. Dicka "Marshwood Stud and Gletness Stud"  i s věnováním.

(Ivaně a Martinovi se šťastnými vzpomínkami na jejich návštěvu stáje Knock 26. listopadu Sheila a Dennis) 

Cestovala jsem do Knocku dlouho a složitě po trase Jilemnice - Praha - Londýn - Lancaster - Penrith - Knock, abych tam strávila dvě hodiny. Stálo to za to? Rozhodně ano. Byly to úžasné dvě hodiny ve společnosti báječných lidí, na které nikdy nezapomenu. 

Pořád je inverze. Je naprosto nádherné počasí. Slunce svítí jako na objednávku, je kolem nuly, sucho. Pro zvířata i lidi ideální počasí. Mohlo by to takhle ještě nějakou dobu vydržet.

Tiffany v zimním, vzadu za ní Jasmine

Jasmína právě leží a odpočívá. Dívám se na ní z kuchyňského okna. Nikdy si nepoloží hlavu na zem, ale jak usíná, tak jí klimbá ze strany na stranu. Když jí spadne hlava, tak se na moment probudí, zvedne jí a zase hned dříme dál. 

Sledovala jsem holky, jak se jim změnil způsob "lyžování"- tak nazýváme jejich sbíhání  louky z kopce dolů (Fortune neběhá- v současné době se jenom pomalu valí po vrstevnici. Je hrozně tlustý). Zpočátku kobyly kopec sbíhaly ve velkých širokých obloucích. Jak nabývaly jistoty, oblouky ze zkracovaly-běhaly takový rychlý slalom. Dnes se s tím nemažou, první dvě třetiny jedou šusem, dole vyšvihnou dva kraťoučké obloučky a brzdí zprudka bokem jak lyžaři u vleku. Místo sněhu jim létají od kopyt drny.

Našla jsem na netu zajímavé povídání o otravě shetlenda botulismem z přírodních zdrojů. Takže pro ty, co to zajímá vkládám odkaz. 

Tiffany a Fortune

V posledních dnech je inverze. Všude je hnusně a u nás je teplo a svítí sluníčko. Prostě nádhera. Přišla mi z Anglie registrace Prefixu. Málem ho sežraly kozy, protože se jim nějak podařilo otevřít schránku na dopisy. Ale byla jsem rychlejší..... :) . Takže mám zaregistrován Prefix Plamp.

Holky už vybrali jméno pro hřebečka, pokud se v příštím roce nějaký narodí Prism nebo Tiffany a to Plamp Ferb. Milují totiž animovaný seriál Phineas a Ferb. Mimochodem doporučuji - vtipný, koukáme na to s manželem také. Od Jasmine bych ráda klisničku, ale pokud to bude kluk, jeho jméno bude začínat na K -po otci Oxendale Kayman. S tímto hřebcem už měla Jasmine jednoho piebold hřebečka v roce 2010 Horninglow Bleaberry Tarn. Ten  byl prodán do hřebčína Carrickfergus, kde bude v budoucnosti plemenit.

Jasmine a Horninglow Bleaberry Tarn 2010

Na Jasminu se přijela podívat paní doktorka, aby udělala sono. Dle jejího názoru brzký porod nehrozí. Slabé mléko ve vemínku je u mamin normální, povolené břicho po sedmi hříbatech také. Sono neukázalo ani hříbě, ani plodovou vodu. Jasmin je asi jen obézní- a to pořádně. Takže jsem ji přestala dávat na noc do stáje a jen ji denně nedůvěřivě kontroluji, zda nedošlo k nějaké změně a ona se přeci jen nechystá k porodu.

Nádherný sluneční víkend. Shetíci už 14 dní mají nakulené balíky v ohradě a vše je připraveno na zimu (hlavně lopaty na odklízení sněhu). Poníci jen žerou a žerou a jsou strašně tlustí. Zvláště Jasmine je hrozně pupkatá. Tiffany už malou Izi nevolá a je klidnější. Občas se ještě trochu ožene po Jasmin či Prism.  Tím, že ale mají kolem sebe hodně prostoru, tak mají holky kam ustoupit. Mají nakulených v ohradě 20 balíků (dalších 5 je u stodoly). Takže když Tiffany okupuje balík jeden, Prism a jasmine si jdou k balíku o pár metrů dál.

Stodola je hotová. Musíme jen dodělat maličkosti jako zavírání, upravit vstup apd. Může začít sněžit.............a na jaře nás čeká jako poslední věc její natření.

Oscar i Izabela dnes odjeli do nového domova.  Čeká je život na pastvině s přístřeškem a s možností ustájení a dva konští kamarádi. A společnost prima lidí. Vím, že jim tam bude dobře, ale stejně je mi smutno. Ela se šla s nimi ještě ráno rozloučit, než šla do školy.

Hodně štěstí Oscare a Izabelo!

Posuzovatelka:

Carolyn M.C. Pleass, Transy Stud, Velká Británie

Ring steward:

Denisa Wegter

Fortune se zúčastnil s Elou kategorie mladý vystavovatel. Byl ve výstavním ringu mezi samými klisnami jediným hřebcem a byl moc milý a poslušný. Fortune má opravdu úžasnou povahu. Je snadno ovladatelný,  trochu až  salám.

Odpoledne soutěžil v kategorii "Hřebci a valaši tříletí a starší". Zde obsadil třetí místo za hřebci  ze stáje Domino Brucem v.d. Ariaanshove a Ontariem v.d. Buitenwegem. Paní posuzovatelce se nelíbilo, že se pořádně neukázal  - opět salám. Hřebci u Šarochu jsou drženi od kobyl a proto se snaží v Pardubicích imponovat okolním kobylám, jak jen to jde. A moc jim to sluší. Náš Fortune má doma své stádo. Proto jen občas pozdravně zařehtal, ale jinak mu byly holky ukradené. Má prostě doma své jisté. Na čtvrtém místě skončil Tymen v.d. Sluissesteg a na pátém Philip v.d. Shaapsoeve.

Připravili jsme  Fortuna na výstavu. Bylo to jeho první mytí u nás, ale protože jsme použili teplou vodu, tak mu to nevadilo. Na sluníčku potom rychle oschl a do rána spal s Jasmine v nastlané stodole, aby se na poslední chvíli neumazal.

Přijel k nám kovář udělat korekturu kopyt všem poníkům. Izabela měla premiéru. Byla hodná a hezky stála. Trénink zvedání nožek přinesl ovoce. Jen se zvědavka pořád otáčela ke kováři a sledovala, co se děje. Fortune je -co se týče kopyt- připravený na Pardubice.

Na pár dní se udělalo opravdu hezky jinak v tomto studeném a deštivém létě. Využíváme toho a necháváme  Tiffany a Izabelu (malá budoucí majitelka si přála, aby se Nadja jmenovala Izabela) popásat celý den před domem. Máme tak obě holky po ruce a můžeme si malou pořádně užívat. Nožky už  zvedá stabilne, nyní ji učíme chodit na vodítku. Pokud tedy zrovna neodpočívá. 

Ohradili jsme Oskarovi s Jasmine kousek ještě nevypasené louky pod lípou. Není to velké, ale je tam moc pěkná tráva plná jetele. Na noc půjdou zase do velkého.

Konečně dorazila z Anglie Jasmine. Svoji výškou 95 cm v kohoutku krásně zapadá mezi ostatní poníky.

Pan Kinkal (kterého jinak vřele doporučuji k transportu ze zahraničíi ostatním chovatelům) vyložil Jasmine u Jany v Jestřabí. Dál jsme  pokračovaly  po kopytě. Jasmine se cestou popásala a jak jsme se vzdalovaly od Janiných koňů, tak šla čím dál více neochotněji. Asi po kilometru začala stávkovat a tak nezbylo, než že si Jana utrhla ze stromu olistěnou větévku a mrskala jí s ní za zadkem. Tak jsme šly asi půl kilometru. Pak Jasmine natáhla pach našich koní a přidala sama do kroku.

Do ohrady šla k Oskarovi,  Tiffany a Nadje. Oskar byl zvědavý, tak se šel na Jasmine podívat, ale ta se k němu moc neměla. Tiffany byla trochu protivná, protože si hlídala malou. Tak jsme Tiffany  převedli zpátky k Fortunovi a k Prism a Jasmine zůstala s Oskarem sama v ohradě. Situace se tím výrazně uklidnila a Jas už nocovala v přístřešku společně s Oskarem.

Odpoledne se přijeli na Nadju podívat zájemci o její koupi. Nadja se nechala vymazlit a nakonec si lehla  malé Haničce - budoucí chovatelce - do klína. Jsem ráda, že Nadja zůstane tak blízko nás a u tak prima lidí. Bude zůstávat v Horní Branné, asi 15 kilometrů od nás.

Hanka se potom ještě povozila na Oskarovi. Je to šikovná šestiletá holčička. Ela jí začala rovnou dirigovat, jak má mít správně nohy, rovná záda, začaly spolu rovnou cvičit rovnováhu ......

Nadja vypadá, že zůstane malá po tatínkovi , pod 90 cm v kohoutku. Spíše ještě menší - kolem 87-88 cm v kohoutku.

Vykoupali jsme Prism. Byla trpělivá a hodná. Teplá voda dělá divy a sprchování snášejí  i shetíci, kteří nejsou na koupání zvyklí.

Naděnka dostala poprve ohlávku. Trochu se divila, co jí to cpeme na hlavu, ale protože má povahu takovou, jakou má, tak neprotestovala. Nechali jsme jí ohlávku na hlavě jen na hodinu a zase ji na noc sundali. 

Oskarovi se oči po ošetření mastičkou o moc zlepšily, zánět ustoupil. Mažeme 3x denně dál, kontrolujeme, že si nesundává síťku . Ale oči už vypadají úplně v pořádku. 

Je zima, 5 stupňů a fouká. Fortune se klepal zimou promočený na kůži mimo přístřešek, protože ten obsadila Tiffany s hříbětem a odmítala ho vpustit dovnitř. Aby nám Fortune nenastydl, převedly jsme s Elou Tiff k Oskarovi  a Fortunovi přivedli Prism. Do přístřešku jsme nastlaly hodně sena a Fortuna vyfrotýrovaly (vyfrotýrovat  = vysušit froté ručníky). Fortune se zaparkoval i s Prism v přístřešku a vylezli až druhý den ráno. Celý zbytek neděle jen občas  vykoukl jedním okem ven a zkontroloval, zda je venku pořád tak ošklivě.

Přijela paní doktorka naočkovat poníky. Zároveň vyšetřila  a ošetřila Oskarovi oči. Začínal mu v nich trochu zánět, pravděpodobně způsobený mouchami. To má z toho, že si sundává ochrannou síťku. 

Děláme teď od dubna korektury kopyt každých 4 - 5 týdnů. Teď budeme mít pauzu delší. Kovář přijede v polovině srpna,tedy asi po 6 týdnech. Nejvíce dorůstají kopyta Fortunovi.

Tiff začíná říjit, tak jsme ji převedli i s Nadjou k Fortunovi. Prism jsme dali k Oskarovi, aby nebyl sám. Zatímco připouštění Prism bylo rychlé a klidné, připoštění Tiff je upištěné a ulítané. Tiff Fortuna odhání a  kope do něho. Fortune ji během následujících dvou dní několikrát nakryl, ale nevím nevím, zda zůstane...

Krásná výstava, skvělá organizace, prima lidi, krásní shetlandi

Disciplína: Dráha šikovnosti pro poníka a vodiče.

V této disciplíně nastoupila Ela a Oskar. Bylo vidět, že jsou sehraní, měli skvělý čas. V závěru dráhy Oskar  zazmatkoval na dřevěném můstku. Obsadili s Elou 3. místo.

Disciplína: Mladý vystavovatel - senior.

Nastoupila Ela s Apple. Holky byly moc šikovné a vybojovaly skvělé druhé místo. První byla Barbora Formáčková, která předváděla Kristýnu Domino. 

Disciplína: Mladí pony dvouletí.

Apple už byla unavená, bylo horko a tak už se jí moc nechtělo se předvádět. Proto jsem si ji raději vedla sama. Mluvila jsem na ni a nakonec to zvládla velmi dobře. Obsadila první místo.

Disciplína: Open třída.

Ela a Oskar obsadili krásné první místo - foto nahoře

Šampionem výstavy se stal Ontario v.d.Buitenweg, 

který byl v prvotřídní výstavní kondici a červen-bílá šerpa mu moc slušela.

Za krásné fotky z výstavy chci poděkovat slečně Veronice Holendové.

Koupeme, češeme a leštíme Apple s Oskarem. Čeká nás výstava 

v Tetčicích u Brna.

Začínáme přistavovat stodolu. Měly by přibýt dva boxy - jeden velký "porodní" a jeden malý "pro případ nouze". Přístavba bude stát na devíti betonových pilířích.

Na konci září jsem zkusmo dala Oscara na internet na prodej. Nemůže být v jedné ohradě s Fortunem a já kvůli tomu mám shetíky rozdělené do dvou skupin. Což je problém v zimě při odhazování sněhu. 

Rychle se ozvali první zájemci- mladí manželé s dvouletou Lili a přijeli si Oscara prohlédnout. Líbil se a líbila se i malá Izabela. Ta si padla do oka především s tatínkem. Takže Oscar i Izabela pojedou do nového domova spolu. Což je moc dobře. Jsou na sebe zvyklí a usnadní jim to zvyknout si v novém  prostředí. 

Původní zájemci o Izi se rozhodli, že si časem pořídí již hotového jezdeckého shetlanda. U Izi by museli čekat několik let na obsednutí a Hanička by z ní mezitím vyrostla.

Izabelka už o hodně přerostla Coxe, ale zůstali kamarádi. 

Napadlo 10 - 15  cm mokrého sněhu a mrzne. Kvetou třešně i borůvky, takže letos asi úroda nebude. Narcisy i řebčíky leží na zemi, rozkvétající květy rododendronů jsou pomačkané a rozmáčené. Ach jo.

Naděnka se kamarádí úplně s každým - i s cizími psy. V sousedovic Maggie probudila mateřské pudy a ta ji pořád obletovala a olizovala.

Nadja se super mazlivé hříbě. Mazlí se s námi, mazlí se s kolemjdoucími turisty. Kolem mámy lítá jako raketa. Pak sebou plácne - nejčastěji do hnoje - u usne. Na pár minut. Pak zase vyrazí a lítá. Miluje drbání kartáčem a už jí několikrát denně zvedáme nožky, aby si zvykala. Je prostě úžasná. 

Prism začala říjit, tak šla za Fortunem. Ten ji během několika minut připustil. Zůstali spolu v ohradě, ale kromě sexu spolu nechtějí mít nic společného a každý se pase na jiném konci výběhu. Nicméně Fortune je spokojenější, než když byl sám.

Nadja šla  dnes poprvé s mámou na chvilku ven. Tiffany hledala pod sněhem trávu, malá se kolem ní motala. Nadja  je muchlilka a nechává se ráda drbat. Coxe se vůbec nebojí, ačkoli je větší než ona.

Prism opět utekla od Fortuna. Rozhodla jsem se, že ji už nechám v ohradě s Apple a Oskarem. 

Fortune oproti zimě pohubl. Jak lítá po ohradě a volá kobyly, tak nemá čas se pořádně najíst. Jenomže Prism s ním být  nechce, Apple je moc mladá a Tiff má mrňouse. V červnu nám přicestuje z GB poslední kobyla Jasmine. Tak doufám, že si s Fortunem sednou a oba budou  spokojení ve společném výběhu.

Fotka je ze 7.5.- po sněhu ani památky

Jeli jsme celá rodina do Prahy k zubaři a zvířata mi zatím hlídala kamarádka Naďa. Ta nám v deset dopoledne volala, že se Tiffany ve spodní ohradě ohřebila. A že to byl fofr. Takže máme krásnou černou kobylku. Malou hned přijela zkontrolovat Jana z Jestřabí, pomohla jí s prvním napitím a převedla Tiff - hříbě přenesla - do stodoly. Klisničku jsme pojmenovali Nadja .

Večer jsme se po příjezdu z Prahy všichni nahrnuli do stodoly okouknout nový přírůstek. Malá nás uchvátila svoji nebojácnou a komunikativní povahou. Hned se nechala hladit, žádné schovávání za mámu.

Nadja bude po odstavu nabídnuta k prodeji. Je možné si ji rezervovat!!!Tatínek je shetland bez původu (je možné ho vidět, bydlí kousek od nás), takže Nadja bude mít pouze modrý průkaz. Cena 10.000 Kč, možnost průběžných návštěv během léta.

Fortune začíná otravovat Prism a ta to řeší útěky přes ohradník. Letí dolů k ohradě za Apple, pozdraví se a spokojeně se spolu pasou každá na své straně lanka. Oskar je v této dámské společnosti trochu navíc a opuštěný Fortune nespokojeně pobíhá po své ohradě a řechtáním volá Prism zpět. 

Tiffany se každým dnem kulatí, hříbátko je hodně aktivní a často s sebou mele. Tiffany v těchto dnech nechávám, ať si courá  přes den kde chce a na noc jí dávám k Oskarovi a Apple dolů do výběhu. Hříbátko čekáme asi za 14 dní.

Dnes jsem si přivezla domů kobylky od paní Mazancové.  Prism šla rovnou k Fortunovi a Apple s Tiff šly k Oskarovi do velké ohrady pod cestu. Holky jsou moc mazlivé. Tiffany dospěla a má milé nevtíravé chování pravé dámy. Ale pro pohlazení si příjde vždy, když mě vidí, že mířím k brance. Apple je puberťák, se kterým je ale řeč. Vyhání Coxe z ohrady. Běží ke mně jako první, aby zjistila, zda jsem něco dobrého nepřinesla.

V tandemu  Fortune - Prism převzala velení a Fortune šlape jako hodinky. Neotravuje ji, nehoní, dává jí přednost u sena. Chová se jako pravý gentleman.

Amálka a Prism

Letos končí zima velmi brzy. Protože už je  málo sněhu, zprovoznili jsme velké ohrady a Oskara s Fortunem přestěhovali. Fortune si několikrát vyběhl kopec a vyhodil si z kopýtka. Vyběhaný se pak  zaparkoval k senu. 

Na začátku března nás navštívila Renata Marková s manželem a s Kájou. Bylo to bezva setkání, které z velké části proběhlo u Fortuna v ohradě. Rena nafotila i několik zdařilých fotek. Tuto mám nejraději.

Fortune

Fortune začal před týdnem moc moc línat.  Je to nyní takový opelichanec, ale začíná být vidět figura. Denně ho kartáčuji. Oba kluky jsem preventivně opět odčervila. Jinak u koní nic nového. 

Doporučuji - mrkněte se na kozí novinky - rodí se první kůzlata. A Oskárek si to užívá.

Oskar s Fortunem už jsou zase spolu v ohradě. Praskly mi dvě ohradníkové tyčky, lanko spadlo na zem a Oskar si to napochodoval k Fortunovi. A protože spolu vypadali spokojeně, nechala jsem je tak. Oskar začal také línat. Oba poníky musím denně vyčesávat. 

Za kluky do ohrady neustále lezou kůzlata. Baruně je to fuk, ale Lucinda nešťastně stojí za ohradníkem a pomekáváním volá Matěje ven. Teď, když jsou kůzlata větší a začínají otravovat, tak je občas Oskar lehce štípne do ocásku. Postižené kůzle vymekne a letí se schovat k mamině. Fortune si kůzlat nevšímá.

Fortune to dnes s tím otravovaním Oskara přehnal a oba se poprali. Naštěstí je kontroluji každou chvíli  pohledem z okna. Vyběhla jsem ven a Oskara vyvedla z ohrady. Fortune se rychle uklidnil a já začala oba zpocené poníky prohlížet, zda nejsou zranění. Fortune byl pokopaný do plecí. Na několika místech tam měl sedřenou srst a myslím, že měl pár modřin. Oskar měl pokousané zezadu kotníky až do krve. Jak kopal, tak ho Fortune do těch kotníků kousal. Všechno jsem vydesinfikovala a dovolila Oskarovi navštívit stodolu. Kozám se to moc nelíbilo, ale tentoktát měly smůlu. Chtěla jsem, aby se zpocený Oskar usušil a v klidu najedl. Jednu noc jsem ho tam nechala i spát, ale druhý den už chtěl být venku ve společnosti Fortuna. Oba poníci teď tedy stojí každý na své straně ohradníku, dívají se na sebe a vypadají spokojeně. Kozy jsou z Oskara nervozní, protože se jim courá v jejich teritoriu. Nejlépe ho snáší malá Andula. Nebojí se ho a motá se kolem něj. Nejhůře ho zvládá nejstatnější Baruna. Tato nenažraná koza  nejde ani k senu, pokud je Oskar v dohledu.

Jela jsem za rodiči do Prahy. Na zpáteční cestě jsem se stavila u paní Mazancové v Odolené Vodě podívat se na poničky. Ačkoli jsou to všechno v současné době zarostlé huňaté vranky, jsou od sebe po chvilce snadno rozeznatelné.  Tiffany má protáhlejší hlavu a bohatý ocas. Apple je nejjemnější - taková princezna. Má nejbohatší a nejdelší hřívu. Prism je mamina s hezkou krátkou hlavou,  s mírným přívětivým pohledem a s vydrbaným ocasem. Přes zimu trochu marodila a brala antibiotika. Proto ji paní Mazancová měla nějaký čas zavřenou ve stáji v boxu. Asi se nudila, tak se drbala. Paní Mazancová Prism říká bizonku. 

Apple a Prism stály celou dobu u ohrady a nechaly se hladit. Tiffany přišla jednou, nechala se podrbat a šla si po svém.

Obleva dorazila i k nám do hor. Je teplo, sníh velmi slehl. Je ho velmi hutná, 50 cm vysoká vrstva. Na Fortuna jdou hřebčí choutky a otravuje Oskara. Ten už je na něj alergický a točí se k němu zadkem,  připravený ho nakopnout.  Využila jsem toho, že oběma poníkům rozmrzla srst i hříva s ocasem. Vyhřebelcovala jsem je a rozčesala jsem jim všechny zasukované pramínky hřívy. Hezky strávené odpoledne.

Protože je Fortune trochu lekavý, měla jsem připravený krizový plán pro případ, že by ho ohňostroje plašily. Vyklidila jsem u koz oba boxy a byla připravená tam s ním strávit Silvestrovskou půlnoc. Nakonec to nebylo potřeba. Chalupy sousedů zůstaly na Silvestra prázdné a ohňostroje na protějším kopci, vzdálené 3 a více kolometrů, už ho nechávaly v klidu. A Oskara nerozhodí vůbec nic.