Kozy 2010

Asi proto, že jsou Vánoce svátky klidu a míru, zakopala Terka válečnou sekeru a vzala Coxe na milost.

Mrzne až praští, na zemi leží 40 - 50 cm sněhu. Kočkám se nechce z domu. Venku jen rychle vykonají potřebu a už visí na okně a dobývají se dovnitř.  Nefouká, takže běžecká stopa k domu zůstává upravená. To hodně zrychluje a zpříjemňuje každodenní docházku holek do školy. Nemusím odklízet mraky sněhu  mezi domem a stodolou. Takže začátek zimy - zatím velmi dobrý. 

Voda ve stodole beznadějně zamrzla, takže nosím všem zvířatům z domova v konvích a kýblech teplou. 20 litrů poníkům, 20 litrů kozám , 10 litrů pro králíky a deset litrů vařící vody na rozmrazení misek. 

Kozy tento týden již dostaly svůj vánoční dárek. Nechala jsem jim u truhláře udělat čtvery zcela nové jesle na seno. Takže se nestrkají a mají zase co ohlodávat a ničit.

Dnes nám místní zemědělec přivezl objednané velké kulaté balíky sena pro poníky. Čekali jsme tak dlouho kvůli počasí. Potřebovali jsme , aby země zamrzla. Po deštivém podzimu byla cesta i louky tak podmáčené, že by je traktor velmi poničil, pokud by přijel po nezamrzlém. Poníci jsou stále v ohradě U lesa, takže velké kulaté balíky složené u stodoly jsou v obležení koz (pro které mám na zimu asi 250 malých patnáctikilových balíků). Kozy ráno s plnými pupíky sena ze stodoly vylezou na sníh, zajásají a začnou se cpát senem pro shetíky. Musím říci, že kozy (6 kusů) v současné době sežerou a rozhází podstatně více sena než Oskar s Fortunem (těm stačí s rezervou jeden malý balík denně). Velkých balíků máme šest. Většinou se u každého  cpe jedna koza a nechce k němu pustit nikoho jiného. Jenom Andula s Mankou se výborně snáší a okupují svůj balík společně.

Terinka dnes začala překvapivě říjit. Překvapivě proto, že poslední říji měla 24. září. Takže když nezačala říjit do 19. října, brala jsem jako hotovou věc, že je připuštěná. Tak doufám, že se tentokrát zadaří. Dnes jsem přidala neumělé video z námluv. Do plné říje se Terča dostane až zítra a potrvá cca 48hodin. To je potom umečená a přilepená ke kozlíkovi......

Z Andulky se stala mazlilka. Nechá se hladit i od turistů. Stojí na zídce, hledí kolemjdoucím přímo do očí a loudí. Je velká zvědavka, jako první do všeho strká nos. Manka je stejná, jako když k nám přišla. Odtažitá, pohladit se nenechá.

Barča je již zcela zasušená. Terku dojím jednou za tři dny. To nadojí 3 litry. Nicméně intervaly stále prodlužuji. 

Opět se rozříjila Anka. Po 20 dnech od počátku poslední říje. Takže Kolda je opět zavřený v ohradě a Andula leží přitisknutá z druhé strany. A oba celý den na sebe nešťastně a toužebně pomekávají. Za celý ten měsíc, co máme Koldu doma, jsem si nevšimla, že by říjily Barča a Lúca.

V týdnu říjila Manka. Není zdaleka tak neodbytná a umečená jako  Anka. Má u mě +. Nicméně u ní říje začala tak pozvolna a nenápadně, že doufám, že ji Kolda nestačil nakrýt. 

Terka pořád dojí své tři až čtyři litry denně. Vůbec nejde zasušit. Ničím jí v jídle nepřilepšuji (žádné jádro), snažím se prodlužovat dobu mezi dojením a nevydojuji ji úplně. Ale nechce si dát říci - nejspíše plní osobní plán. 

Barča se zasušuje pozvolna sama. Nijak jí nevadí, když jeden den dojení  úplně vynechám. 

Kolda je pořád stejně plachý. Suchý chleba si z ruky vezme, ale pohladit se nenechá.

Anka už si na mě krásně zvykla. Nechá se mazlit a motá se mi pod nohama. Manka si pořád ode mě drží odstup, mls z ruky si ale vezme. Holky už spolu nechodí jako dvojčata. Zapadly do stáda a přibraly mezi sebe Lúcu. Takže  mi tu teď v zahrádce řádí tříčlenné komando dorostenek. Zahradu už mám uklizenou a připravenou na zimu. Co holky mohly sežrat, sežraly. Proto už je nedávám do ohradníků, ale nechávám je courat, kde je jim libo.

Nemáme Koldu doma ani týden a naplno se nám rozříjily Terka s Ankou. Obě mrskají osásky a podbízejí se Koldovi. Terka je s ním v ohradě (poctivé dřevěné, protože ohradník v této době je zcela nedostačující)  a Andula řve z druhé strany. Hledá kdejakou skulinu, kterou by se protáhla za kozlíkem. Dopoledne byla zavřená  v chlévu. Celou dobu hrozně mečela a nakonec se jí podařilo nějak přeskočit vrátka. Ohrada je přeci jen o něco vyšší.

Je krásné počasí a Kolda s Terkou, Barčou a Luckou chodí ven na pastvu. Kolda si na mě pomalu začíná zvykat.  Lucinda dnes objevila, že by se daly okousat kmeny letos poražených javorů a jeřábů. Za chvíli se k ní přidala Barča a nakonec tam byli všichni. Jen Anku s Mankou mám zavřené. Andula se chová nějak divně a obávám, zda nejde do říje. Tak jí držím od Koldy dál. Je na připuštění ještě příliš malá.

Lucinda  a Terka (dole).

Hned ráno jsme vyrazili s manželem do Jablonného v Podještědí na aukci kozlíků. Prima akce. Podařilo se nám koupit krásného kozlíka (výsledná třída ER) od paní Koldovské. Kozlík nerad chodí na vodítku, ale v autě se choval mravně a doma jsem ho ihned vypustila k Barče a Terce. Dorostenky byly v bezpečí uklizené v ohradě. Barča ho trochu zastrašovala - tělo i hlava vypnuté - uši postavené do pozoru. Terka s výrazem maminy se s ním přivítala a kozlík k ní ihned přilnul. Už se od ní nehnul. Pojmenovali jsme ho KOLDA (paní Koldovská se snad neurazí). Je trochu plachý, ale dobrotu z ruky si vezme. Dnes ho ještě necháme ve stodole, aby se rozkoukal, ale zítra už půjde s holkama ven.

Dnes nás navštívil plemenář pan Kováč, aby ohodnotil naše mladé kozičky. K Ance i Mance paní Kavánkové měl nějaké výhrady. Slabší váha- u obou . Anka má trochu povolené spěnky na zadních nohách. U Manky je hraniční zbarvení - je moc světlá. Obě byly obodovány jako E (elita) s tím, že budeme sledovat spěnky u potomstva. Hodně jim pomohl dobrý původ E (elita). Celkové hodnocení zatím EB. Uvidíme, jak se ukážou jako dojnice.

Jednoznačně se mu nejvíce líbila Lúca. Dobré, syté  zbarvení, velká a silná, výborné nohy, celkově bez vad. Hodnocení ER (elita rekord). Bohužel její matka ani bába nebyly v KU a nemají vydojenou třídu. Proto musí Lúca projít úspěšně alespoň dvěmi laktacemi, než bude moci produkovat plemenná kůzlata.

Anka už si na mě  zvykla. Nechá se pohladit a na krátké vzdálenosti i povodit na vodítku. Je stále trochu bojácnější vůči ostatním kozám. To Manka se dobře porovná s ostatními kozami ve stádě, ale ode mě si stále drží odstup. Když běží kolem mě, občas se mi podaří letmo ji pohladit. Jídlo z ruky už si bere, je jen nezávislá povaha a mě ke svému životu nepotřebuje. Obě dobře rostou, ale na Lucku pořád nemají. Letos je proto ještě připouštět nebudu a dám jim čas dozrát. 

Dnes už s námi vyrazila na pastvu i obě nová mrňata. Nechtěla zůstat sama ve stodole. Od ostatních koz se drží trochu bokem, ale jsou pořád na dohled. Mančinka se začíná projevovat statečněji vůči ostatním kozám. Ke mě ale pořád nechce. Anka už se nechá pohladit po těle a krmení si bere z ruky.

V popředí je Manka s oranžovým obojkem.

Anka a Manka s námi zatím na pastvu nechodí. Zůstávají ve stodole a trávu s větvemi jim nosím. Bojím se, že by se mi zaběhly. Aninka si už dnes ode mne z ruky vzala kousek suchého rohlíku a nechala se lehce pohladit po tlamičce. Manka stojí Ance za zadkem a ani pochoutka jí nestojí za to, aby se přiblížila k mé ruce.

Lúcu jsme odstavili od matky a tím i  od mléka. Oddělení proběhlo oboustranně v klidu bez "vyřvávání". Asi už byly obě zralé.  Je pravda, že veliká Lúca už se pod drobnou mamču sotva nacpala. 

Dnes přijela dlouho očekávaná posila našeho chovu - odstávčata Anka a Manka chovatelky paní Kavánkové. Obě holky jsou menší a  drobnější než naše Lúca. Ta ale byla jedináček s vysokou porodní váhou. Doufám, že se kůzlata rychle aklimatizují a začnou přibírat. Ráda bych je v listopadu připustila, ale musí mít alespoň ke 40 kilům. Nalila jsem jim čerstvé kozí mléko. Ani si ho nevšimla. 

Anka i Manka jsou zatím plachá a nedůvěřivá kůzlata. Dá to nějaký čas, než si na sebe zvykneme. Anka je mohutnější, tmavší, klidnější a méně bojácnější. Manka je světlá, nedůvěřivá a vystresovaná divoška s ušisky v pozoru.  

Naše kozy je obě přijaly bez strkání a honění. Co máme ve stádě Terku, je klid. Je to ideální alfa jedinec udržující ve stodole klid a pořádek.

Anka II

Manka

Přišla dlouhodobá vedra, na která nejsme u nás na horách zvyklí. Špatně je snášíme my lidé i kozy. Králíci a poníci jsou však pohodě. 

Ráno vstávám před půl šestou. Jdu poklidit stodolu, nakrmit králíky a kozy, nanosit všem vodu. Podojím Barču a Terku a pak se všemi letím na pastvu. Chodíme teď k sousedům na louku ožírat čerstvě poražené listnáče z náletu.  Kolem deváté se holky nahrnou do stodoly do stínu a odmítají dělat cokoli jiného, než jen ležet a přežvykovat. Ožívají až zase před osmou večerní. Pro zpestření dne jim tahám do stodoly pár silných  větví z jeřábu a jasanu. Ty ohryzají až na čisté dřevo. Trpělivě a líně loupají kůru. Občas do mě drbnou čumákem a nechají se pohladit.

Terýsek při odpočinku  ohryzává dětem  provazový žebřík na strom.

Otíka jsem prodala do chovu paní Macháčkové. Bohužel je spřízněn s mojí Barunou a nemohla bych po nich odchovávat plemenné kozlíky. A Barča je v současné době jediná z mých koz, která bude mít v brzké době splněnou užitkovost. Otík tak zase bude ve společnosti Lídy, Lízy a Lorky. 

Doufám, že Macháčkům udělá příští jaro radost a narodí se po něm převážně bezrohé holky - jako u nás v tomto roce. 

Dnes přišla ohlášená kontrola z krajské veteriny - WELFARE. U koz kontrolovali ušní známky, stájový registr, potvrzení o očkování, výsledky z laborky,  výživný stav koz, upravené paznehty, pastviny, ustájení, přístup k vodě a k lizu. 

U koní kontrolovali v podstatě to samé. 

Dopadla jsem dobře, vypadalo to, že jsou s mým minichovem spokojeni. Tak jsem ráda. 

Konečně jsme dodělali ohradu na louce Pod cestou. Je docela velká - asi 4000 m2. A hned jsme tam dali kozeny. Samozřejmě až po ranní pastvě. Jsou věci, které neošidíme. Holkám se tam líbilo, ale kolem páté odpoledne usoudily, že je již čas na couring a že ohrady bylo tak akorát. Vymečely si procházku a pak  zamířily do stodoly.

Terka už si u nás krásně zvykla. Šéfuje stádu a Barunka jí musí, ač nerada,  jít z cesty. Terča je úžasná osobnost - zdravě sebevědomá, mazlilka, tolerantní vůči ostatním kozám, klidná. A i když se snažím pokračovat v jejím zasušení, tak se mi zdá, že dojí pořád víc. Při dojení krásně stojí a má měkké vemeno. 

Dnes jsme si přivezli Terku. Má výborný původ, výsledná třída ER (elita rekord). Jen  je škoda, že ač čtyřletá ještě nebyla zařazena do KU (kontrola užitkovosti - sleduje se nádoj, bílkovina a tuk). Takže doufám, že na jaře 2011 bude mít krásná kůzlata a já ji budu moci do KU přihlásiti.

S Barčou si prvních pár hodin upřesňovaly "kompetence". Bylo u toho trochu ducání, holky měly uši v pozoru.  Terka ale ukázala, že se nebojí a je připravena se Barče postavit a byl klid. Navečer už jsme šly na pastvu všechny společně. Terka byla zpočátku na dlouhém vodítku. Viděla jsem ale, že jde hezky s námi a nemá chuť někam utéci, a tak jsem ji pustila. Procházka ji zajímala, ale nijak zvlášť nebaštila. Chutnaly ji dubové větvičky,  jinak se v trávě a keřích jen nípala. Doma se pustila do sena.

Dnes večer jsme nechali vykastrovat dva desetitýdenní kozlíky. Jako první se z narkózy probudil  po čtyřech hodinách  ve 23 hodin menší kozlík. Větší kozlík se lehce probral až za další hodinu, ale zmožen, hned zase usnul. Oba kozlíci pak spali  v odděleném apartmá v klidu až do rána.

Po dlouhé době, kdy byla zima a často pršelo, se konečně udělalo krásně. Teplo a vlhko  vylákalo i tiplice - drobné bodavé mušky a ty teď znepříjemňují život  lidem i zvířatům. Nejvíce to odnáší Baruna, jejíž velké teplé neosrstěné vemeno je pro tyto mušky velkým lákadlem. Má ho pobodané až do krve. Každé ráno jí ho omyji a potřu tea tree olejem. Olej za prvé desinfikuje a za druhé příšerně smrdí, takže tiplice částečně odpuzuje. 

I ostatní kozy se neustále ošívají a hned po ranní pastvě míří do stodoly. V ní mají od tiplic pokoj a mohou v klidu přežvykovat. Navečer s námi šla na pastvu po delší době i Amča.

Dnes si přijeli  pro Lídu a Lorinku chovatelé - příjemní mladí manželé. Mají také několik vlastních koz, takže holky budou mít společnost. Odvezli si i Lízu. Doma nám zbyla Barča, Luba, Lúca a Otík. A dva mladí kozlíci. Luba už má také nový domov, ale stěhovat se bude až na podzim. Aby Lúca u sebe měla mámu i mléko co nejdéle. Luba se bude stěhovat do vedlejší vesnice do spřáteleného statku.

Lída a Líza

Lorka

Martin tento víkend dodělal přístřešek pro kozy a poníky na louce pod cestou. Zatloukl i rohové dřevěné kůly a postavil branku. Nestačili jsme akorát zapíchat plastové sloupky a natáhnout ohradník. Kamarádka- chalupářka šla odpoledne kolem a pochválila Martinovu práci. Jen jí bylo divné, proč máme uprostřed louky branku "do nikam".

Za velké pomoci Martina, jsem dnes ráno upravila paznehty všem dospělým kozám. Takže na pastvu jsme se dostali s malým zpožděním.

Tento měsíc jsme opět najeli na "letní" systém v sedm ráno seno+ voda, v osm hodin dojení a poklizení stodoly a od devíti chodíme na dvě hodiny na pastvu. Já si v průběhu pomalé chůze čtu, holky se futrují. Pak jdou buď do ohrady nebo do stodoly. To podle počasí. Odpoledne kolem 16 -17 hodiny chodí s kozama na pastvu dcera Amálka. Ta to s nimi umí. (Zato starší Ele utíkají a zlobí jí, ale Elča má zase daleko lépe zvládnutou péči o poníky). V sedm večer podojím, dám seno a vodu. Pak si k nim na chvilku sednu a hladím si Barču i ostatní kozy a mazlím si kůzlata. 

Courání po okolí kozy milují. Ožírají maliník a čerstvé výhony kapradí, okusují mladé listy stromů a keřů.

Musela jsem Barunu vrátit do samostatného boxu. Hormony s ní hází  a šikanuje mi Andulu. Dnes jí během vteřiny čistě ukousla půl ucha.  Navíc si Andula někdy v noci utrhla ten nakousnutý kus ze včerejška, takže mám teď doma invalidní kozu. Zastříkala  jsem jí pahýly Fatroximinem, ani to moc nekrvácelo. Teď tam má drobné stroupky . Andula to kupodivu  bere s klidem a rozhodně to nezmenšilo její apetit.

Ráno porodila Líza dvě drobnější holky (2,5kg a 2,8kg). Byly neuvěřitelně čilé a umečené. Zdolaly rekord v postavení se na nohy - do deseti minut stály. Napily se do dvaceti minut a pak znavené usnuly.

Líza je vzorná a pozorná matka. Krásně si obě holky  očistila a při krmení zvedala zadní nohu, aby jim udělala místo.

Tak žádná klidná noc. Před půlnocí začala rodit Lída. První šla dvě drobnější kůzlata kluk (3,1kg) a holčička 2,7kg. V závěsu za nimi vylítlo cosi opravdu mrňavého a bylo to třetí kůzle - kluk (1,8kg). Byla zima a tak jsme všechny tři na střídačku nosili ke kamnům. Tedy nosil manžel. Byl to takový kůzlečí pošťák.  Popadl kůzle, doma ho vysušil, zvážil a přinesl mi ho zpět. Pak přinesl teplé pití kozám. Pak letěl s druhým a posléze i s třetím kůzletem. Já čekala, zda se kůzlata napijí sama, ale byla příliš slabá. Ani se nepostavila na nohy. Musela jsem je přidržovat pod kozou, aby si cucla mleziva. Lída se vyčistila po druhé v noci a pak teprve jsem mohla jít spát.

Ráno se postavil nejsilnější kluk z Lidčiných trojčat. Holčička - pojmenovali jsme ji Lorka - se postavila odpoledne. Mrňouse musím pořád podkládat pod kozu a držet, aby si mohl cucnout. Nejsem si jistá, zda to zvládne.  

Lída má hotovo, očištěná mrňata jsou na hromadě a spí.

Pořád je zima, ráno máme 4°C. Dnes si přijeli kupci pro Anku a Adélu. Našla jsem pro ně dobrý domov u zkušené chovatelky a milé paní.  Anka nebude vystavena útokům ostatních koz. Rohatky  jsou v tomto malém chovu drženy zvlášť.  Anka s Adélou budou mít klid a zbaví se  "pozornosti" naší Barči.

Anka

Adéla

Dnes jsme očkovali kůzlata proti blue tongu, přeočkování nás čeká ještě za tři týdny. Zároveň jsme nechali podruhé odčervit všechny dospělé kozy. Také už nám přišly výsledky z laboratorních rozborů krve a vše máme negativní. 

Stále je hrozná zima. Teploměr ráno ukazuje 4°C a neustále fouká silný studený vítr. S kozama chodím na procházku jen na hodinku dopoledne a na hodinku kolem 17 hodiny. Něco se napasou a dosytí se ve stodole senem. A já se vracím domů zmrzlá jako drozd. 

Nakoupené letničky omrzají a tak tak přežívají.

Večer volali Estonci - dorazili v pořádku domů i s kůzlaty.

Dnes se vážila všechna kůzlata. A jezdili kupci. Tři kůzlata jsou nyní na cestě do Estonska. Další zůstávají v Čechách. Prodaná je i Lída, ta však i s Lorinkou odjede do nového domova později. Tady jsou  poslední fotky kůzlat.

Britta

Bella:

Lorka:

Luisa:

Lotka:

Kůzlata, která jedou do zahraničí, musí mít od 1.1. 2010 čip. Jsem druhá v ČR, která si čipy zařizovala. Byla to celkem honička. Nikdo nic neví,  čipy běžně nejsou k sehnání. Tímto chci poděkovat firmě Agrotrans ve Víchové nad Jizerou. To byla jediná instituce, kde vše fungovalo naprosto hladce. Když už potom víte, kam máte zavolat a co chtít, je to jednoduché. Pokud budete potřebovat vědět více - kontakty apd., ozvěte se mi na mail.

Takže tři naše kůzlátka k obvyklým známkám dostala třetí. Čip vypadá jako kulatá známka pro prasata ve žluté barvě. Ta malá chůďata teď vypadají jako magoři, kteří to přehnali s piercingem.

Váha  6 - 7 týdenních kůzlátek: Bella 14,2kg, Britta 14kg, Lorka 7,7kg, Lůca 12 kg, Adéla 11,6kg, Luisa 9,2kg, Lotka 9kg, kozlíci 13,3kg, 12,6kg a 7,7kg. Ale ve skutečnosti budou vážit o něco víc. Moje děti, když se váží u dětské lékařky, tak mají o kilo více. A když se u mě váží sestra, tak vypadá taky spokojeně.

Očkování dospělých koz na blue tong a odběry krve na laboratorní vyšetření.

O víkendu jsme natáhli ohradník u poníků. Ti se nám mají sice vrátit z Železnice až na konci dubna, ale mají v domečku od podzimu ještě dost sena, a tak tam teď vypouštím kozy. Holky mají prostor, seno a občas už si něco zeleného najdou na zemi. Kůzlata první den probíhala pod ohradníkem. Potom zjistila, že  provázek je při podbíhání štípne a mámy kozy, že stejně zůstávají v ohradě. Tak vlastně není kam prchat. A od druhého dne už se hezky drží  pouze v ohradě.

Dnes jsem píchla pod kůži do stehna každé dospělé kozence odčervovací prostředek. Dostaly to u krmení, takže si ničeho ani nevšimly. Jediná Andula vyhodila zadkem a jehlu si vytáhla. Tak to dostala nadvakrát.

Dnes jsme využili pěkného počasí a vygruntovali jsme kozám a králíkům stodolu. Vysoká podestýlka šla ven a pod nohama už mají všichni nastláno jen čisté seno. Ometla jsem pavučiny, naštvala pavouky a vyházela vše nepotřebné. Martin se v jarním zápalu vzchopil a konečně mi na trámy připevnil dva držáky na nářadí a věci pro koně. Před stodolou teď máme obrovskou hromadu hnoje - v jednom tahu jsme vzali i všechny králíkárny. Teď už jen musím počkat až vyschne země a já si budu moci objednat traktor, který mi všechen hnůj vyveze nahoru na louku. A pak přijde to nejlepší - chystání dřevěných koryt pro výsadbu letniček.

Dnes jsme si také vyrazily na první letošní vycházku. Kůzlatům se zpočátku jít moc nechtělo, jsou zvyklá být v blízkosti stodoly. Ale kozy maminy zajásaly a nedbajíc na volání svých ratolestí vyrazily se mnou po cestě ku Jestřabí. Kůzlatům nezbylo, než se připojit. 

                                                                             Poslední sněhulák. 

Cestou jsme potkali Martina a sousedy, kteří přijeli na Velikonoce. Společnými silami odklízeli sníh z cesty, který nám dosud bránil dojet až k chalupě. Ještě sice na cestě něco zbylo, ale pokud bude v následujích dnech trochu slušně, mohli bychom se již příští týden rozmazlovat tím, že budeme do  školy jezdit autem od domu.

První jarní den - přes teplé počasí a velkou oblevu nám pořád na zemi leží přes půl metru hutného mokrého sněhu. Kozám jsme venku načali poslední velký kulatý balík sena. Odpoledne jsme s manželem značkovali kůzlata. Poprve. To jejich kvílení jsem snášela dost špatně. Značky jsou pro jejich malé uši těžké a kůzlata se je první hodiny po aplikaci snaží klepáním hlavy dostat z uší. Ale zvyknou si. Zákon je zákon.

Jsou krásné slunné dny. Přes den už pouštím všechny kozy i s kůzlaty ven. Společně.  Poporodní hormony se zklidnily a "staré" kozy už do sebe tolik nešijí.  Nosím jim na ohryz smrkové větve - jedlové došly. Kůzlata si hrají na hnoji, otravují své i cizí matky a občas si poleží v seně na sluníčku. Začínají okusovat seno. Mrńous od Lídy se stále drží. Docela s váhou dohnal svoji drobnou rohatou sestřičku.

Lubě se zlepšilo poranění kyčle. Líza i Luba už nejsou nedůvěřivé. Přes zimu získaly sebedůvěru a nechají se krásně drbkat i vyčesávat kartáčem.

Kozy jen žerou a žerou a žerou. Každé dvě hodiny jim nesu teplou vodu. Jakmile zchladne, už jí nechtějí.

Odpoledne porodila naše poslední,  nejdrobnější a nejhodnější kozička Luba největší kůzle této sezony. Je to holka, pojmenovali jsme ji Lúca a váží 4,2kg. Lubinka měla obrovské vemeno. Po napití Lúci jsem ji musela  ihned oddojit.  Dala jsem ji do boxu po Barče, aby měla klid.  Barča je teď i s Bellou a s Brittou dohromady v největší části stodoly spolu s Ankou a s Lízou a jejich kůzlaty. Potvora Barucha hned kousla chudáka Anku do ucha. Až na krev.

TAKŽE pro tento rok jsme skončili s rozením kůzlat. Během týdne se nám stádečko rozrostlo o deset kůzlat. Sedm holek a tři kluky. Máme troje dvojčata, jedna trojčata a jednoho jedináčka. 8 kůzlat je bezrohých, dvě jsou rohatá.  

Líza má hrozný pupek a zdá se mi, že se začíná otevírat. Má neuvěřitelný apetit. Aby se holky nenudily, rozhodím jim občas do sněhu trochu králičích granulí. Poctivě je vybírají a mají tak  hoďku co dělat.

Líza s Ankou

Dnes  se Ančina kůzlata poprve vydala ven. Do všeho zvědavě strkala nos. Bylo krásně, tak jsem odpoledne na chvíli pustila i Bellu s Brittou. A od té chvíle už jsem nebyla schopná pořídit ani jednu fotku. Nikdy jsem neměla tak úspěšnou kolekci rozmazaných kůzlečích zadků mizejících ze záběru. 

Lidunin mrňous se dnes odpoledne postavil. Velmi nejistě a na chvilku, ale stál. Vůbec nevidím Lidunu kojit. Je to tajnůstkářka. Ale předpokládám, že i mrňousovi něco donese a tak jsem se jí přestala do krmení motat. Na fotce jsou třídenní Lidčina kůzlata. 

Ančina dvojčata už dovádějí a lítají po stodole. I když jsou celý den otevřená vrata, zatím se jim nechce ven a postávají jen u prahu. Když je mamka Anka venku, tak nešťastně pomekávají, ale na sníh za ní nejdou.

Když se ve stodole po dvojčatech ožene Líza (to je ta protivná rohatá netrpělivá a nerudná teta),  letí se schovat pod králíkárnu. Vykukují a čekají, až bude čistý vzduch.

Pak vylezou a začnou otravovat Lubu (to je ta hodná a trpělivá teta). Luba teď hodně polehává. Před třemi týdny jí Lída poslala ošklivě k zemi a namáčkla ji na položenou paletu, na které je seno. Bála jsem se, že už se nepostaví. Postavila, ale odlehčuje levou zadní . Navíc je drobná a čeká se. Má veliké tvrdé vemínko a pohodlné ji to asi není. Má hodně nastláno a v rámci možností se jí snažím zajistit pohodlí. 

Jsem  unavená. Barča se projevila jako komunikativní matka a celou noc si pomekávala. Do toho jí občas meklo i jedno z jejích kůzlat. Větší z holčiček - Britta si naplnila pupík a spala. Ta menší měla potíže najít a uchopit struk. Takže vždy, když meknutí mláděte začalo gradovat,  jsem letěla do stodoly a pomohla jsem přidržet vemínko. Každé tři hodiny. Teprve ráno se napila sama.

Barčina kůzlátka  jsme pojmenovaly  Britta a Bella (s širším úhořím  pruhem).

Anka i její mimča jsou super. Roztomilá, samostatná, tichá a vcelku fotogenická.

Mé několikadení lítání do stodoly a vysedávání u koz má za následek, že jsem hrozně nastydla. Teď si jen přeji, aby Baruna v noci spala a byla zticha. Lída s Lízou a Lubou by mohly odsunout své porody na dobu, až budu zase fit.

Dnes večer porodila Barunka svá první kůzlata (sledujete tu změnu - už neobéza, ale Barunka). Má dvě holčičky - obříky - celá mamka. První narozená váží 4,1 kg, druhorozená váží 3,7kg. Postavily se na nohy velmi rychle, ale s pitím to vázlo. První pila hned, druhá si dala na čas a nakonec jsem ji musela po třech hodinách lehce popostrčit a nanavigovat na to správné místo.

Dnes ráno si Anka třikrát mekla a porodila dvě překrásná kůzlátka. Porod jsem stihla tak tak. Na to, že se něco děje mě upozornila el.chůva. První šel kluk (3,6kg), druhá se po chvilce vykulila holčička (3,1kg). Anka, přes svoje mládí, se ukázala jako vzorná a pečlivá mamina. Kůzlata jsem jí pomohla pouze vysušit. Bylo sice nad nulou, ale nechtěla jsem, aby byla zbytečně dlouho mokrá. Do půl hodinky obě kůzlata stála na nohou a do hodiny se napila mleziva. Do hodiny se Anka vyčistila a už nebylo co dělat.

Holčičku jsme pojmenovali Adéla. 

Nevydržela jsem to. Zatímco své tři děti jsem úspěšně odchovala bez elektronické chůvičky, tak kozám jsem ji koupila. Byla jsem nervozní z toho, že holky jsou na rozsypání a já nevím, co se ve stodole děje. Investovala jsem 2500 Kč do typu Philips Avent a je výborná. Slyšíme i tiché přežvykování koz a přitom jinak vůbec nešumí. Takže mám kozy pod kontrolou 24 hodin denně.

Několikrát za noc se lehce probudím a to  přežvykování holek mě uklidní a já zase usnu.

Bára, Barča, Baruna, Barunka, Beruška, Barče - tak voláme na naši druhou služebně nejstarší kozu. Je vůdkyní ve stádě, ale její vláda je docela demokratická. Vůči ostatním se nijak zvlášť nevymezuje, pokud pochopí a akceptují to, že žrát bude první a bez strkání . Je to veliká a tlustá koza. Roky se futruje a přitom nerodí kůzlata a nedává žádné mléko. Je to, co se týče užitku,  koza na nic. Ale má mě ráda a chodí za mnou jako pes. Doufám, že by mohla být letos připuštěná. Poprve. Ale je tak macatá, že na ní není nic vidět. Veterinář při podzimním očkování  jen konstatoval :"koza má být hubená jako koza".

V současné době mám Barču přes noc zavřenou zvlášť, protože  služebně nejstarší koza Lída (taky zvaná Lidka, Liduška, Lidunka, Liduna) kůzlata čeká. Začíná se jí pěkně vykulovat pupík. A největší třenice vznikají právě mezi naší těhulí a obézou.

Lidku máme nejdéle. Je to mazlilka, ale nezávislá povaha. Stádo jde se mnou jedním směrem a ona se vydá úplně jinam. Bohužel to dopadne tak, že si kůzlata brzy všimnou, že máti je fuč a letí za ní. A Barče stojí a nechápe, kam jí zmizelo stádo. Navíc já s kozami chodím na pastvu tam, kde nemohou napáchat škody na zahradě,  na stromcích nebo se přiotrávit rododendrony. Takže v rámci bezpečnosti chodí Lída na procházky na vodítku.

S Lídou drží basu její dvě rohaté dcery Líza a Luba. Líza je dominantnější a důvěřivější.  Luba se "veze", je opatrná a  pohladit se nechá zřídka. Zatím jsou obě pořád výrazně drobnější než Barče s Lidunou. Obě  jsou do budoucna určeny k prodeji. 

Zcela mimo držím milou a zvědavou Anku. Tu si podávají všechny ostatní kozy. Dovoluje si na ni i Líza. Andula je stejný "ocásek"  jako Barče a je ke mně neustále přilepená. Doufám, že se její situace a  postavení ve stádě zlepší až dospěje a zmohutní. Držím ji ve stejném boxu s  Lubou.  Vychází spolu dobře a nestrkají se.

Kozlík Otík je hrozný smraďoch a velký mazel. Pořád nastavuje  hlavu na drbání. V současné době je zapůjčen na farmu na Janově hoře.

I teď v zimě mají kozy každý den možnost chodit ven do výběhu. Pouze na noc jim stodolu zavírám, aby nebyly v průvanu. Venku mají kozy jedlové větve na ohryz. Mají je moc rády.

Každý den připravuji kozám teplou míchanici. Jsou to vařené kroupy s rýží, trocha vloček, nakrájená jablka, mrkev. K tomu zbytky z kuchyně. Vše zalité horkou vodou. Milují to.

Pokud počasí dovolí, chodíme na delší procházky po okolí. Kozy si cestou ukousnou kdejakou suchou větvičku i s listem. Strkají se, předbíhají se - prostě zábava.

Je sice zima, ale svítí slunce. Kozy každý den na cca šest hodin opouští své boxy a chodí se ven vyslunit. Už je nepouštím do ohrady. Je moc sněhu a znamenalo by to ho pořád odhazovat. Navíc ohrada je v zimních měsících hodně stíněná stodolou.  Sníh bezpečně schoval všechny jedovaté rododendrony, a tak nechávám holky courat se volně mezi domem a stodolou. 

Mohou také chodit volně ke králíkům. Navštěvují jak ty ve stodole, tak ty venku a sledují, co dobrého dostali. Občas se snaží do nějakého kotce vloupat, ale zatím jsou neúspěšné. To Líza I. blahé paměti svými rohy vylomila nejedna vrátka.