Kozy 2011

Jeníček hrozně roste do výšky. Ještě nijak zvlášť nemohutní, ale přerostl Terinu o 20 cm a Barču o 10cm. A to když k nám na podzim přišel, tak byl výškově mezi holkama. Je to docela milý kozel. Nijak velký mazel, ale pohladit se dá, bere si dobroty z ruky a nechá se vodit na řemínku. Je sním docela dobrá domluva. Absolutně se nepostaví člověku a to ani malému dítěti. Má prostě mírnou povahu.

Barče se udělal na tváři poměrně velký a vysoký vřídek. Měla ho skoro měsíc. Nevadil jí v jídle, ani jí nebolel. Nijak ji neobtěžoval. Začala jsem ho na doporučení veta mazat černou mastí s tím, že buď se sám vstřebá nebo uzraje a praskne. Po pár dnech se opravdu začal zmenšovat, až zmizel úplně. Na jeho místě Barče zůstala lysinka.

Na konci listopadu jsme přestali úplně dojit.

Dnes ráno si Terka ukázala, že by šla za Jeníkem. Tak jsem jí k němu dala. Andula s Brittou si vlezli do auta, které bylo otevřené, aby vyvětral odér kozla. Jsou to zvědavky. Než je Amča vyhnala, pořídila foto.

Přijeli si kupci pro Brittu. Byla jsem rozhodnutá si ji nechat do chovu, protože je opravdu krásná a silná. Ale nakonec jsem se rozhodla ji prodat milým lidem do malého rodinného chovu. Nám  na dojení i spotřebu mléka tři kozy  stačí. Hodně štěstí Britto!(Na snímku dole s kocourem Vildou).

Neděle - Baruna jde do říje - tomu říkám fofr. Dala jsem k sobě Jendu,  Téru a Barču. Andula musela na samotku. Tam se jí nelíbí a pořád leze na seno, aby dobře viděla do zbytku stodoly.

Dnes jsem jela na aukci kozlíků do Jablonného v Podještědí. Měla jsem předvybrané dva kozlíky, kteří liniově pasovali k mým holkám. Ale paní Romanovská toho svého nepřivezla vůbec a druhý se mi moc nelíbil. Navíc to byl divoch. Takže jsem si ještě před samotným výběrem plácla s paní Eliškou Horynovou, jejíž kozlík se mi líbil nejvíce. Znamená to sice vozit Andulu k jinému kozlovi, ale ON byl tak krásný a hodný a ovladatelný.....navíc to je poslední šance získat kozlíka od této výborné chovatelky, která po mnoha letech s chovem koz končí. Liniově mi padne k Barče a Terině. Kozlík tam měl i své dvojče a oba postoupili do výstavního kruhu. Toho svého jsem  už vedla já, paní Horynová předváděla  bratra. Po pečlivém výběru komise oba skončili ve výstavním kruhu jako poslední (kozlíci se postupně vyřazují), takže bylo jasné, že si paní Horynová odveze dva poháry za první i druhé místo. A náš Jeníček vyhrál. Takže v mém chovu bude poprve působit vítěz nákupního trhu. Jeníček je linie Ještěd, ER. Takže příští rok snad budou opravdu super kůzlata. Jeník šel hned po příjezdu domů k Terině a Barče, ale obě ho mydlily a nechtěli se ani seznámit. Tak jsem ho oddělila do samostatného boxu tak, aby na holky viděl. Vzal to klidně a nijak se na holky nesnažil dostat. Nejspíš si řekl, že si počká.

Léto je studené a deštivé. Kozy dostávají každý večer plnou dávku sena. Terina se začala drbat, ale jak se otočila, tak zjistila, že má další jesle plné sena za zády. Nelenila a začala se i  z této nepohodlné pozice cpát. Je to koza!

Malá Bella dnes odjela do nového domova. Bude dělat společnost již starší koze. Bella byla z letošních kůzlat jednoznačně nejmírnější a nejmilejší. Doufám, že přinese  novým majitelům hodně radosti a užitku. Hodně štěstí v novém domově, Bello!

Přijeli Estonci na domluvený prodej kůzlat. Odjel s nimi Lucčin kozlík Matěj a Apolenka (malá od Anky). Hodně štěstí v novém domově!

Druhý den psali Estonci, že dorazili všichni v pořádku domů. 

Dnes si paní Žárová s manželem přijela pro Lúcu. Anka, kterou má ode mě od loňska, má letos opět krásnou hočičku a z Adély vyrostla krásná slečna obonitovaná elita rekord. Mají se dobře - tak z nich mám radost. Hodně štěstí Lucindo!

Lucka s Matějem v březnu 2011

Odpoledne jsme dávali ušní známky kůzlatům, což je činnost, kterou s manželem opravdu nesnášíme. Dali jsme i chybějící známky - duplikáty starším kozám, které je v průběhu roku poztrácely.

Tereza je opičí matka. Ačkoli už její mrně notně povyrostlo, pořád si ho hlídá a nehne se od něj. Když kozík uteče s ostatními kůzlaty z ohrady ven, stojí u vrátek, hrozně mečí a volá ho zpět. Ostatní matky jsou v klidu a pasou se. 

Dnes ve čtyři hodiny ráno se narodil Terce kozlík.  Takový mrňous s porodní váhou pouhých 2,60 kg.

Posledních 14 dní je nádherné počasí. Slunce svítí, na obloze ani mráček. Sníh je hutný a pevný a dá se po něm chodit jak v botách, tak se i super běžkuje. Upravené běžecké tratě nám začínají asi kilometr od chalupy. Jezdíme s Vojtou i lyžovat na Vurmovku. Je to ideální sjezdovka pro malé děti. A učí tam bezvadní instruktoři. 

Kozy se vyhřívají na sluníčku a kůzlata střídají spánek s jídlem a dováděním. Britta a Bella jsou velké mazlilky. Jakmile nás vidí nebo slyší, běží nám naproti a nechají se hladit a chovat. Nejspíše je to tím, že jsme jim první dny pomáhali s krmením.

...pod Barunkou ležely dvě čerstvě narozené umečené holky. Protože bylo 13 stupňů pod nulou, popadla jsem je  do náručí a běžela je domů do tepla trochu vysušit. Probudila jsem Elu s Amčou, aby se postaraly o mláďata a šla s teplou vodou do stodoly. Žízeň měla i Lúca, protože voda v kýblech  rychle zamrzá.

Po dvaceti minutách doma jsem kůzlata vrátila Barče. Ta si je pořádně olízala a poňuchmala. Kůzlata se nemohla pořádně napít, protože mají malé tlamičky a Baruna má tlusté struky. Tak jsem jim pomohla. Cucaly mé prsty, na které jsem si stříkala mlezivo. Počkala jsem asi hodinu, až se Bára vyčistí a  uklidila to. Menší kůzle mi zatím spalo pod bundou, protože se pořád klepalo zimou. Větší a silnější z kůzlat pod bundu nechtělo, ale zima mu byla taky. Trvá docela dlouho, než vlhká srst mláděti zcela vyschne a v takovém mrazu je to o život. Bára už se cpala senem, tak jsem opět kůzlata vzala domů, dala je Coxovi do koše a všichi jsme usnuli.

V šest ráno jsem holky vrátila Barče a pomohla jim, aby se napily. Nechala je zachumlané v seně a šla dospat. Pojmenovali jsme je jako loňská Barčina dvojčata - větší Britta (3,55 kg) a malá Bella (3,05 kg).

Odpoledne nádherně svítilo sluníčko. Matěj šel s mámou ven. Malé holky se držely ve stodole, kam také svítilo slunce a pořád nešťastně pomekávaly. Baruna se totiž hodně courala s ostatníma kozama venku a chodila je pouze občas kontrolovat. A to se jim nelíbilo. Pořád jim musíme pomáhat s pitím. 

Matěj a Lúca

Nejvíc kolem kůzlat coural zvědavka Oskar. Byl na ně velmi opatrný a pomalu si ani nepřešlápl z nohy na nohu. Občas si k nim čuchnul. Malé ho obcházely a občas mu čumáčky pročísly srst na břiše ve snaze najít struk. Večer jsme  museli Oskara ze stodoly vyhodit.

Malý Matěj už má kupce (na konci května poputuje do Estonska) a Barčiny holky jsme se rozhodly, že si necháme do chovu. Baruna je super koza a skvělá dojnice a předpokládám, že holky budou po ní. Jsou navíc velmi mazlivé a důvěřivé k lidem.

Kolda je opět zavřený v boxu a nějaký čas tam zůstane, než kůzlata povyrostou. Není na ně dost opatrný.

Ve dvanáct hodin v poledne se Lucce narodil kozlík Matěj. Lucinda se sama na poslední hodinku před porodem uklidila do nejtmavějšího koutu porodního boxu. Mrně rodila docela dlouho a těžce. Pomáhat jsem jí ale nemusela, jen jsem jí kontrolovala a chystala teplé ručníky pro kůzle a teplou vodu na pití pro Lúcu. Kozlík vážil 4,55kg. Myslela jsem, že ho vážím špatně, tak jsem úkon několikrát opakovala. Ale váha ukazovala pořád stejně. Narodil se nám obřík.

Lucka je výborná matka a od Matěje se nehne ani na chvilku. Protože jsem porody očekávala později, neměla jsem ještě ani zapnuté odposlouchavadlo. Bylo štěstí, že první porod přišel ve dne. Tak jsem to hned napravila. Malý Matěj je klidné, tiché a důvěřivé povahy. Celý večer a celou první noc ho nebylo vůbec slyšet. Až v půl čtvrté ráno mě vyburcovalo mláděcí mečení.  Hned jsem vystartovala do stodoly podívat se, co se děje a případně ho vysvobodit a ...

Kozel byl propuštěn na podmínku. Jestli ho uvidím, že ničí Oskarovi ocas, tak poputuje zase do boxu. 

Barunce se začíná vykulovat pupík, Lucindě  také. Doufám, že jsou to kůzlata a ne tuky. Obě se dokážou nacpat k prasknutí a dlouho proto nemůžu poznat, zda jsou těhotné nebo jenom tlusté. Terka a obě Kavánkovic mrňata budou asi rodit později. Nevětší pupek má Cox, který podstatnou část zimních dní tráví u kamen v koši.

Včera jsme byli v Praze. Ráno přišla kamarádka, která se měla přes den postarat o zvířata. Upozornila jsem ji, že ač to není pravděpodobné, může se stát, že bude rodit koza. Myslela jsem Terku, už má břicho docela velké. Odpoledne volala Lenka, že se Ance narodilo kůzle. Bylo silné, rychle se postavilo na nohy a napilo se. Večer po návratu z Prahy jsme se šli hned na kůzle podívat a zvážit ho. Je to krásná holka s váhou 3,60 kg. Pojmenovala jsem ji Apinka. První fotky jsem mohla udělat až dnes. 

Anka je výborná matka. S Apinkou se drží od ostatních koz stranou a pořád si jí hlídá. Mezi Apinkou a ostaními kůzlaty je věkový rozdíl 12 dní. Ale Apča je proti nim mrňousek. Ti tři starší mají velké váhové přírustky. Vepředu s Elou je Apinka a vzadu Britta.

Anka nechává Coxe, aby se seznámil s Apčou.

Z Bellinky se stala velká mazlilka. Nechává se chovat, hladit, žužlá nám prsty. Bohužel se ukázalo, že bude rohatá. A protože já preferuji bezrohé stádo, bude Bella nabídnuta k prodeji. Ještě podotýkám, že je po mé nejlepší dojnici Baruně. Barča je v kontrole užitkovosti s výbornými výsledky. Otec Kolda má klasifikaci elita rekord. Bellu chci nechat alespoň 2 - 3 měsíce u mamky. Ale již nyní si ji můžete v případě zájmu zarezervovat. Cena je 3000 Kč.

Dnes mi začala říjit Manče. Už je načase, aby zabřezla. Je jí 13 měsíců,  ale je pořád o mnoho drobnější než stejně stará Lucinda. Kozy si zvykly na Oskara, od "těla" už si ho drží pouze Barča. Kozel dnes dostal domácí vězení. Zavřela jsem ho do chléva, protože trhá Oskarovi z ocasu žíně - potvorák.

V lednu přišla obleva. Vlezlé vlhko bez sluníčka nedělalo dobře kozám ani králíkům. Inverze  přinesla ale i několik nádherných slunečních dní, kdy kozy vylezly ze stodoly, celé ožily a večer byly venku dlouho do tmy. V těchto krásných dnech si udělaly ležení u balíku sena a celé hodiny se slunily. 

V polovině ledna se mi poškorpili poníci. Nezbylo, než dát Oskara ke kozám. Oskarovi toto uspořádání svědčí, kozám nikoli. Nejhůře ho snáší Barča, která se mu vyhýbá jak může.