Fortune to dnes s tím otravovaním Oskara přehnal a oba se poprali. Naštěstí je kontroluji každou chvíli pohledem z okna. Vyběhla jsem ven a Oskara vyvedla z ohrady. Fortune se rychle uklidnil a já začala oba zpocené poníky prohlížet, zda nejsou zranění. Fortune byl pokopaný do plecí. Na několika místech tam měl sedřenou srst a myslím, že měl pár modřin. Oskar měl pokousané zezadu kotníky až do krve. Jak kopal, tak ho Fortune do těch kotníků kousal. Všechno jsem vydesinfikovala a dovolila Oskarovi navštívit stodolu. Kozám se to moc nelíbilo, ale tentoktát měly smůlu. Chtěla jsem, aby se zpocený Oskar usušil a v klidu najedl. Jednu noc jsem ho tam nechala i spát, ale druhý den už chtěl být venku ve společnosti Fortuna. Oba poníci teď tedy stojí každý na své straně ohradníku, dívají se na sebe a vypadají spokojeně. Kozy jsou z Oskara nervozní, protože se jim courá v jejich teritoriu. Nejlépe ho snáší malá Andula. Nebojí se ho a motá se kolem něj. Nejhůře ho zvládá nejstatnější Baruna. Tato nenažraná koza nejde ani k senu, pokud je Oskar v dohledu.