Konečně jsme dodělali ohradu na louce Pod cestou. Je docela velká - asi 4000 m2. A hned jsme tam dali kozeny. Samozřejmě až po ranní pastvě. Jsou věci, které neošidíme. Holkám se tam líbilo, ale kolem páté odpoledne usoudily, že je již čas na couring a že ohrady bylo tak akorát. Vymečely si procházku a pak zamířily do stodoly.
Terka už si u nás krásně zvykla. Šéfuje stádu a Barunka jí musí, ač nerada, jít z cesty. Terča je úžasná osobnost - zdravě sebevědomá, mazlilka, tolerantní vůči ostatním kozám, klidná. A i když se snažím pokračovat v jejím zasušení, tak se mi zdá, že dojí pořád víc. Při dojení krásně stojí a má měkké vemeno.