O plemeni

Můj chov je malý. Mám 3 – 5 dojnic a kozla. Ročně odchovám 5 –10 kůzlat. Kozel i kozy jsou bez rohů. Po letech výběru se mi podařilo vybrat výborné dojnice s pěkným tvarem vemena a velikými, dobře průchodnými struky, vhodnými pro ruční dojení. Naše kůzlata odchází po odstavu do malých rodinných chovů. Poslední dva roky kůzlata prodáváme i do zahraničí.

 

 

Koza hnědá krátkosrstá

 

Byla vyšlechtěna křížením domácích selských koz v období let 1900 – 1930, a to v pohraničních oblastech s převážně německým osídlením hnědými plemeny (zejména harzkým - Harzziege, krušnohorským -Erzgebirgsziege a hnědým alpským - Alpenziege). Individuálními importy plemeníků v období 1900 – 1960 bylo dovezeno několik desítek plemenných kozlů a koz. Proto je dnes podle klasifikace EAAP (AGDB Hannover, 2001) toto plemeno řazeno do skupiny Saanen resp. Chamois jako plemeno odvozené.
Jedinci tohoto plemene jsou středního tělesného rámce a pevné konstituce. Oproti koze bílé jsou menší a vhodnější do oblastí s horšími klimatickými podmínkami. Základní zbarvení je hnědé se hřbetním úhořím pruhem. Mulec (pysky), břicho a paznehty a vnitřní strany uší jsou černé. Mohou být rohaté i bezrohé. Plemeno je odolné a vhodné pro individuální a skupinový chov. Hodí se i pro strojní dojení. Živá hmotnost kozlů je 65 - 80 kg, koz 45 - 50 kg. Výška v kohoutku je u kozlů 70 - 80 cm, u koz 65 - 75 cm.

 

 

Během sedmdesáti let šlechtitelské práce se u nich stabilizovala vysoká mléčná užitkovost (průměr je na kozu 800- 900 kg mléka/rok, tuk 3,6%, bílkovina 2,7%).
Dalším ekonomicky významným znakem je vysoká a stabilní reprodukce (průměrně 96% oplodnění, 186% plodnost, 158% odchov) a ranost. Bezrohost je úzce vázána s rannou embryonální úmrtností samičích plodů. To dokazují rozdílné poměry pohlaví narozených kůzlat u bezrohých a rohatých rodičů (66% vers. 50% narozených kozlíků) a vrozených reprodukčních vad (zhruba u 10% koziček z vícečetných vrhů bezrohých rodičů). Po povolení rohatých zvířat do plemenitby (1993) se výrazně snížilo procento výskytu hermafroditů.

Velikost efektivní populace podle klasifikace EAAP (AGDB Hannover, 2001) je u hnědé kozy na hranici potenciálního ohrožení.

 

Stav a očekávaný vývoj genové rezerv
Přesto, že kontrola užitkovosti a plemenné záznamy jsou vedeny již od roku 1929, je v současné době zařazeno do kontroly užitkovosti jen 2 280 koz. Tuto skupinu, chovanou z největší části v drobnochovu se zajištěním řízené plemenitby, lze považovat za nukleové stádo, které slouží jako aktivní populace pro produkci genetického materiálu pro ostatní užitkové chovy.

Obnova nukleového stáda v letech 1997-2002 dosahovala následujícího rozsahu:

 

Rok	Celkový počet zvířat v KU
2000	356
2001	417
2002	458
2003	554
2004	627
2005	792
2006	833
2007	878
2008	889

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Plemeno H patří mezi genové reservy ČR.

 

 

Koza je sice stádovým zvířetem, ale žije spíše v menších skupinách. Proto se i na pastvě větší stáda rozptylují do menších skupin – rodin (často se drží pohromadě matka a její dcery, eventuálně vnučky). Ve skupině je dodržována hierarchie, která se každoročně lehce mění s dospíváním mladých koziček. Hiearchie nemusí být závislá pouze na stáří či kondici kozy. Postavení kozy ve stádě závisí i na její povaze a případné rohatosti.

 

Problémy mohou nastat zvláště se zařazením cizí dospělé kozy do stabilního stáda. Nejjistějším způsobem, jak si "nekrvavě" rozmnožit stádo je nechávat si vlastní odchovy.

Naše kozy žijí v Krkonoších v nadmořské výšce 800m. V létě spásají křoviny, nálety i místní, nepříliš kvalitní trávu. Přes zimu jsou ustájené v nezateplené stodole. Velmi dobře snáší i kruté mrazy kolem minus 15- 20°C. Nemáme vázné ustájení. Pro dominantnější kozy mám pro dobu porodů dva větší samostatné boxy. Jinak žijí všechny kozy společně v "hale" stodoly.

 

Každý den - v létě zimě - chodí všechny kozy ven. V létě na pastvu, v zimě na sníh. Kůzlata se obvykle rodí brzy na jaře. Zvládají i teploty lehce pod bodem mrazu. Jen je potřeba porod si pohlídat (v současné době mám el. chůvu) a mláďata co nejrychleji ručníkem vysušit. Pokud jsou větší mrazy, beru čerstvá kůzlata na půlhodinku do domu ke kamnům, aby oschla a nenachladla mi.

 

Plemeno H se vyznačuje raností. Při dobré kondici se kozičky běžně zapouštějí již v 7- 8 měsících věku, jejich hmotnost by se měla pohybovat kolem 70% živé hmotnosti v dospělosti, tj 35kg. U nás takto brzy záměrně nezapouštíme. Standardně připouštíme až na druhém roce, kdy už má koza kolem 40 - 45 kg.

 

Pohlavní dospělost u raných plemen koz nastupuje již ve 4–6 měsících. V tuto dobu je důležité dávat pozor, aby se mláďata nedostala ke kozlovi a nedošlo k předčasnému nežádoucímu zabřeznutí. Plné dospělosti dosahují až v 15 až 18 měsících. Růst ukončují ve dvou letech a dožívají se věku zhruba deseti až dvanácti let.

 

 

Říje

 

Průměrná délka estrálního cyklu je 21 dnů, s rozpětím zhruba 3 dny.
Říje trvá 2–3 dny. Ovulace nastává 36 hodin po začátku říje.
Většina plemen koz má sezonní říji, která u nás nastupuje zhruba za 60–120 dní po 21. červnu (letní slunovrat). Říje je tedy reakcí na zkracování světelného dne. Ríje se opakuje za 19 - 22 dnů.

 

 

Březost

 

Průměrná délka březosti koz je 152 dnů, může však být i o 10 dnů kratší či delší. Pro snadnější porod je potřeba v tuto dobu koze poskytnout dostatek kvalitní píce, volný pohyb venku přes den a asi 14 dní před porodem do "pití" (pití = vařené kroupy, rýže, někdy těstoviny či brambory, trocha ovesných vloček, nastrouhaná mrkev a jablka- vše zalité teplou vodou) přidávat povařené šlemovité lněné semínko. K dispozici musí mít solný liz s minerály a vitamíny.

 

 

 

Porod

 

Pár hodin před porodem může být koza neklidná, odmítat jídlo. Těsně před porodem jí začne z pochvy vytékat bělavý nebo nažloutlý vazkovitý hlen. V konečné fázi tlačení často koza mečí "jinak než jindy". Jsou to například ostrá opakovaná vymeknutí, či hlubší "chraplavé" mečení.

Kůzlata se nejčastěji rodí podle běžných nákresů v učebnicích. Leží jakoby na bříšku a hlavičku mají položenou na předních nohách. Takže první vidíme dvě kopýtka a hned na to se objeví čumák. Pokud se při tlačení matky objeví něco jiného ( jen hlava, jen jedna noha nebo zadní nožičky otočené nahoru) , volejte veterináře. Ten zváží situaci a rovnou přijede nebo vám alespoň poradí po telefonu co dělat. Nicméně ke komplikacím dochází velice zřídka. Za ty roky, co kozy chovám, jsem ještě veterináře k porodu volat nemusela. Ani mi neuhynulo žádné mládě ani koza. Ťukám na dřevo. Kozy tohoto plemene jsou dle mých zkušeností výborné matky.

 

Kůzle vylézá v plodovém obalu. Jako první mu čistím tlamičku a nozdry, poté z něj sundám blány a vysuším tělíčko ručníky.

V ideálním případě do dvou hodin po porodu vyjdou z kozy kompletně plodové obaly. Veterináře volejte, pokud obaly nevyjdou ani za 12 hodin. Já nejdu spát, dokud není koza vyčištěná a mláďata si necucla mleziva. Plodové obaly ji žrát nenechávám, ale odstraňuji je zároveň se znečištěnou podestýlkou. Pokud přijdete až po porodu stane se , že plodový koláč matka sežere. Není to nic proti ničemu. Obsahuje hodně hormonu, ktere koza potřebuje. Neděste se, do dvou - tří hodin po porodu je běžné, že z kozy visí zbytky tkáně.

 

Na fotce ještě nedočištěná Líza krmí svá dvojčata - hodina po porodu.

Kůzlatům prohlídněte pupečnik a směrem od bricha z něj opatrně vymáčkněte krev. Druhou rukou si pupečník u bříška přidržte. Pupík lépe zaschne. Měl by být tak dlouhý aby nesahal na zem, ale ne moc blízko od břicha. Tak pět až deset cm . Dobré je pupečník vydezinfikovat. Poté, co kůzle mamina dobře olíže a očistí, přiložte ho k cecíku. Dobré je trochu mleziva odstříkat. Struk se uvolní a mládě navigované pachem mleziva lépe struk najde. Také odejde případná nečistota ze strukového kanálku. Mlezivo je pro kůzlata hodně důležité a do krve se obranné látky vstřebávají po omezenou dobu. Asi jeden den jdou ze žaludku přímo do krve, pak se žaludeční stěna mění a už gamaglobuliny neprojdo.

 

 

 

Odchov

 

Růst a vývin kůzlat není rovnoměrný. Zpočátku rostou do výšky a do délky, teprve ve třetím měsíci věku nastupuje intenzivní růst do hloubky a šířky.
Není dobré u mladých zvířat růst a vývin „uspíšit“ vysokými přídavky
jádra. Koledujeme si o problémy s kostrou. Nepřiměřený nárůst hmotnosti deformuje nevyvinuté kosti a celý opěrný systém, zejména končetin. Výživě i konstituci těla mladých zvířat nejlépe vyhovuje přirozený pastevní způsob odchovu a matka po boku.
Odstav závisí na produkčním zaměření chovu. U dojených koz je to obvykle mezi 12.–15. týdnem. U ostatních by měl odstav proběhnout čtyři měsíce před dalším zapouštěním, aby matka mohla získat optimální kondici pro další sezonu. U nás necháváme kůzlata pod matkou až do podzimu.

 

 

U kozlíků se již po 4. měsíci věku začíná projevovat jejich pohlavní aktivita. Pro zabránění nežádoucího nakrytí zejména mladých koziček musíme zajistit jejich včasné prostorové oddělení. V našem chovu kozlíky necháváme kolem třetího měsíce kastrovat. Kastraci provádí chirurgicky veterinář ve slabé narkoze, čímž se omezí bolestivost úkonu. Takto provedenou kastraci snáší kozlíci velmi dobře. Druhý den již lítají po pastvě, jako by se nic nestalo.

 

 

 

Výživa koz

 

Potřeba živin dorostu je vyšší než u dospělých koz, které mají ukončený růst a tukové rezervy. Dle literatury při krmení v zimních měsících koncentrovaným krmivem (jádrem) nemá podíl sušiny jádra překročit 40%. Koza o hmotnosti 60 kg ve vrcholu laktace a dojivosti 4 kg mléka denně by tedy při potřebě 2,5 kg sušiny krmiva denně měla dostat maximálně 1 kg sušiny jádra a 1,50 kg sušiny objemu, to je asi 1,20 kg šrotu a 8–9 kg travního porostu. Toť učebnice.

Já zkrmuji v zimních měsících u svých koz podstatně méně koncentrovaného krmiva, ale nešetřím na seně. Jádro, krouhanou mrkev, okopaniny, rýži a jablka přidávám do tzv. "teplého pití". Na jednu kozu vyjde denně asi 1 - 1,5 litru tohoto pití. Od jara do podzimu jádro vůbec nedávám.
Dojeným (laktujícím) kozám do krmné dávky přidávám vápník, který je ve velkém vydáván mlékem.
Nedostatek některých minerálních látek může způsobit, že kozy si samy vysávají mléko, pijí moč apod. S tímto osobní zkušenost naštěstí nemám. Půda je sice tady na horách kyselá a tráva je podstatně "chudší" než v kraji (kraj - Krkonošáci tak označují oblasti s nižší nadmořskou výškou). Naše kozy však mají k dispozici vitaminizovaný liz po celý den a po celý rok. Přes zimu jim přidávám vitamíny i do "pití" (Promotor, Nutrimix).

 

Krmení podle reprodukčního cyklu

 

Při zimním kozlení v ustájení by matky měly prvních 24 hodin po porodu dostat jen teplou čistou vodu, potom 2 až 2,5 kg kvalitního sena.
U koz s převážně zimním kozlením nastává vrchol laktace mezi 40.–70. dnem laktace. Proto je většinou nutné trochu přikrmovat koncentrovaným krmivem. Během května se potom plynule přechází na pastevní chov. Při jarním přechodu na trávu kozy ráno dostávají seno a na pastvu se dostanou až po oschnutí rosy. První dny je pastva zkrácená, čas na louce prodlužuji pozvolna.
Přes léto se kozy pasou celý den. Ráno v sedm jim dám seno, kolem 9 je převedu na pastvinu ohrazenou el. ohradníkem. Navečer s nimi dcera nebo já vyrazíme na docpávací dvouhodinovou procházku po okolí. Po ní už se koziny hrnou do stodoly. Kolem deváté jdou tedy spát, ale do malého výběhu, který navazuje na stodolu, jim nechávám otevřeno i přes noc.

 

Starší zdravá zvířata dokrm jádrem v době pastvy nepotřebují. Když necháme kozy nacpat si žaludky jádrem, nemají potom tak velkou potřebu se pořádně napást. To může zapříčinit i metabolické poruchy (acidózu bachoru).
Kozy jsou lépe přizpůsobené omezenému příjmu vody než ovce. Vodu na pastvině často vůbec nevyhledávají. Při přikrmování ve stáji suchým krmivem a dojeným kozám je však podávání vody nezbytné. V době plné laktace dosahuje spotřeba vody na jednu kozu až deset litrů za den. Kozy se d okážou přizpůsobit i vysokému obsahu solí ve vodě. Pro kozu s denní produkcí 5 kg mléka musíme denně zajistit 10 litrů vody. V chladném počasí teplé.
Rozložení pastvy v průběhu dne bývá závislé zejména na povětrnostních podmínkách, zhruba ve dvou hlavních etapách (brzo ráno a v podvečer) a dvou vedlejších etapách (dopoledne, odpoledne). Za vysokých teplot ve dne dochází často k přesunu jedné pastevní periody do nočních hodin. V našich horských a tedy podstatně chladnějších podmínkách jsem noční pastvu nikdy nezaznamenala. Naše holky se s železnou pravidelností kolem 22 večerní nahrnou na svá místa ve stodole a v leže, přežvykujíc, odpočívají.

Kozy nejsou typicky pastevní zvířata. V přírodě se spíše než systematickému spásání věnují selektivnímu vyhledávání různých druhů rostlin a jejich „ochutnávání“. Zvláště mají rády listy keřů a stromů. Prospívá jim ohryz jabloní. Pochutnají si i na jasanech, javorech, bucích i na borůvčí. Na mezích porostlých mladými výhony z náletů jsou schopny se cpát celé odpoledne. Mají velmi rádi maliník a ten je pro ně velmi zdravý. Doporučuji ho podávat při jakýchkoli trávicích potížích. Naše kozy milují své odpolední procházky. Potřebují volnost pohybu, zábavu a možnost výběru různých druhů krmiva.
Kozy jsou známy svou schopností rozlišovat mezi hořkou, slanou, sladkou a kyselou chutí. Jako jedny z mála živočichů vyhledávají krmiva s nahořklou příchutí (například kůru, některé listy stromů a keřů, výhony z náletu, větve). V přírodním prostředí rozhodně nejsou ničiteli vegetace. Ničitelkami a vandalkami se stávají na pečlivě udržované zahrádce. Za některými rostlinami jsou ochotny ujít značné vzdálenosti a zdolat krkolomné svahy. Hodí se též k doběrné pastvě po jiných zvířatech. My je na pastvinách střídáme s našimi poníky a výsledky jsou skvělé. Co se týče skladby potravy, tak si v podstatě nekonkurují a spásané louky jsou čisté. Kozy odmítají rostliny zapáchající (pohnojené), znečištěné močí a výkaly. Tráví hodně času, až 11 hodin denně, vyhledáváním a příjmem potravy. 

 

Zdraví

 

Zdravá koza je aktivní, zvědavá a žravá. Sliznice tlamy a pohlavních orgánů jsou růžové, vlhké bez výrazných cév a výtoků. Okolí řiti je čisté. Oko je jasné, živé bez viditelných naplněných cév. Pravidelně kálejí shluky tmavých bobků.
Teplota se u jedinců starších než rok pohybuje v rozmezí 38,5 - 40 °C. Ráno bývá nejnižší, během dne se zvyšuje. Březí zvířata a zvířata v říji mívají teplotu vyšší až o 1°C. Počet dechů za jednu minutu v klidu se u mláďat pohybuje v rozmezí 15 - 20, u dospělých zvířat 10 - 15. Frekvenci a hloubku dechu ovlivňuje věk zvířete (mladší dýchají rychleji), pohlaví a březost (samice dýchají rychleji než samci, březí rychleji než jalová). Na jeden dech připadá 4 - 6 tepů. Počet tepů v klidu za jednu minutu je u kůzlat 100 - 120, u ročků 85 - 95, u dospělých zvířat 60 - 80.

 

Kozám průběžně dorůstá rohovina na paznechtech. V rámci pravidelné údržby je tedy nutné kozám 2 - 3 ročně paznehty upravit. Já k tomu používám nůžky na keře od Fiskars. Zvednu nožku, kraje rohoviny odstřihnu a je hotovo.

 

Nemoci se kterými mám vlastní zkušenosti

 

Výhřez pochvy

- jednorázově to postihlo Lízu asi 14 dní před porodem. Pochvu jsem na doporučení veta lehce zatlačila dovnitř a tam už zůstala. Výhřez pochvy

 

Acidóza
Andula se mi vloupala na ovesné vločky (stav asi měsíc před porodem). Sežrala jich cca 1 - 1,5 kg. Druhý den měla průjem, nežrala - jen se tak vrtala v seně. Byla pasivní, polehávala. Odchytla jsem moč a poslala ji veterináři. Diagnostikoval acidózu a poslal léčivo. Napíchala jsem do Anči několik injekcí a dalších pět dní jsem do ní dostávala 2x denně léky perionálně. Třetí den už byla vyloženě zesláblá, začala jsem se bát, abych o ni nepřišla. Spotřeba sena se však každým dnem postupně zvyšovala a pátý den už jedla normálně. Byla slabá, ale bylo vidět, že je z toho venku. Další měsíc jsem jí do potravy nedávala žádné jádro. Byla na dietě. Seno, trocha strouhané mrkve a liz. Poznámka: Tekuté léčivo se musí koze podávat opatrně. Nelze to nalít koze přímo do tlamy. Mě se osvědčilo pomalé podávání léku z injekční stříkačky za koutek tlamy. Pracné, pomalé, ale bezpečné.

Acidocis odborně (Kyselá bachorová disfunkce)
Příčina: Zvýšený nebo náhlý přívod krmiv bohatých na lehce stravitelné glycidy, tj. šrot, řepa, brambory apd. Tyto glycidy se v bachoru mění na kyselinu mléčnou, která se vstřebává do krve a působí toxicky. 

Příznaky: Zvířata jsou malátná, skřípou zuby, z ústní dutiny vychází kyselý zápach. Déle pozorujeme slabý nepravidelný puls a fialové zbarvení spojivek. Průběh může být akutní až chronický. U těžkých forem může dojít k úhynu zvířete do několika málo dnů. Diagnóza se potvrdí pomocí lakmusového papírku, kterým zjistíme pokles PH pod 7,5.

 

Léčba: napícháme a do kozí tlamy vpravíme vše, co nám dá veterinář. Při lehkém průběhu lze podomácku léčit sodou (2 x denně jedna čajová lžička, čajem z kmínu a ostropeřce, nadrceným živočišným uhlím (2 x denně 7 tablet) a přísnou dietou (pouze kvalitní seno). Jako podpůrný prostředek se mi osvědčil Promotor (vitamíny, minerály ap.) 

 

Povrchová zranění

kozy jsou k sobě někdy pěkně nesnášenlivé až agresivní. Proto upřednostňuji jedince bez rohů. Andula měla každou chvíli pokousaný ocas nebo uši. Nakonec to došlo tak daleko, že Anka o část obou uší přišla úplně. Povrchové rány ošetřuji kozám Fatroximinem ve spreji.