O Ance, Mance a Koldovi

V týdnu říjila Manka. Není zdaleka tak neodbytná a umečená jako  Anka. Má u mě +. Nicméně u ní říje začala tak pozvolna a nenápadně, že doufám, že ji Kolda nestačil nakrýt. 

Terka pořád dojí své tři až čtyři litry denně. Vůbec nejde zasušit. Ničím jí v jídle nepřilepšuji (žádné jádro), snažím se prodlužovat dobu mezi dojením a nevydojuji ji úplně. Ale nechce si dát říci - nejspíše plní osobní plán. 

Barča se zasušuje pozvolna sama. Nijak jí nevadí, když jeden den dojení  úplně vynechám. 

Kolda je pořád stejně plachý. Suchý chleba si z ruky vezme, ale pohladit se nenechá.

 

Anka už si na mě krásně zvykla. Nechá se mazlit a motá se mi pod nohama. Manka si pořád ode mě drží odstup, mls z ruky si ale vezme. Holky už spolu nechodí jako dvojčata. Zapadly do stáda a přibraly mezi sebe Lúcu. Takže  mi tu teď v zahrádce řádí tříčlenné komando dorostenek. Zahradu už mám uklizenou a připravenou na zimu. Co holky mohly sežrat, sežraly. Proto už je nedávám do ohradníků, ale nechávám je courat, kde je jim libo.